pátek, 25.11.2005
A zase ta Nadace
v rubrice Literárum
Před časem jsem si tu stěžovala na mizerný překlad v původním vydání českých překladů Asimovovy série o Nadaci. Mladá fronta začala vydávat Nadaci znovu, teď vyšel poslední díl původní trilogie Druhá Nadace.
A nedá mi to nevložit sem obal, protože redakci se povedlo něco docela ukrutnýho. Prosím, zaostřit na jméno autora.
Na to, že se v knížkách, obzvláště od počátku 90. let, kdy se začaly vydávat zcela pochopitelně ve velkém, objevuje dost překlepů, jsem si víceméně zvykla. Asi i proto, že dělám v časopise a vím, že i po vcelku důkladném čtení i několika lidmi, se šotek prostě umí vloudit. I když někdy, čeho je moc, je příliš, a když v poslední čtvrtině knihy (kdy korektorům nejspíš dochází dech) narážím na překlep kažou druhou stranu, taky sem tam pěním – to ta profesionální deformace. Nejhorší ovšem je, že sama po sobě někdy umím nechat něco tak příšerného, že některé kiksy prostě musím umět odpouštět. Ovšem nechat na obalu chybu ve jméně autora, mi připadá docela jako síla. A je i na hřbetě. To asi někdo v MF nedostane prémie.
Inu, stane se, stejně si ji asi koupím, obsahu i překladu věřím. A Isaac se snad v hrobě taky neotočí. To mu zase za to nestojí :)
. .
.
čtvrtek, 24.11.2005
Tak nějak všelijak
v rubrice Mimoděj
...ehm, ehm 24.
Dneska mi došlo, že už za měsíc tu jsou zase Vánoce. Mám divný pocit, že si přesně tuhle větu říkám nějak moc často. Letos je ovšem zajímavé, že mi nic tu blízkost Vánoc nenaznačuje. Dokonce snad i obchody slevily z předvánočního tlaku na nebohé peněženky bližních. Tedy alespoň mě zatím žádná blejskátka, ozdůbky, balíčky ani dudlaj dudlaj viditelně nebouchly přes oči. A to mi v minulých letech připadalo, že se s vánoční výzdobou začíná čím dál dřív. Ani nepozoruju žádný zásadní shon, který samozřejmě bude, ale zatím na mě Praha působí dost klidně. Že bych ještě po návštěvě anglické metropole trpěla představou, že tady vlastně skoro nikdo nežije? Stěžovat si na ten klídek nebudu, vlastně mi hodně vyhovuje. Šak on ten šrumec přijde a ještě budu se slzou v oku vzpomínat.
Co je ještě šílenější, že za necelý měsíc se odehraje premiéra nového kousku divadelního zespolku Kuplet, v němž si taky semtam střihnu nějakou tu roli. Akorát, že mi přijde, že letos to nějak moc nemáme nazkoušený, texty snad jakž takž (já ano, mám ho skoro zapamatováníhodný), ale pódiové ztvárnění krapítek chybí. Ale ono se to taky nějak vyvrbí, to bych se nebála. Taky třeba do té doby zkrachuje prostor, ve kterém se hodláme předvádět a bude vymalováno. Tedy teď doufám, že předchozí věta je opravdu jen můj žert a nedojde na nejhorší.
V sobotu mě čeká sraz naší třídy ze základky, na což jsem mimořádně zvědavá, protože se vlastně nic pořádného nekonalo od našeho opuštění krásné dívčí školy ve Vodičkově ulici. Alespoň já se ničeho neúčastnila a některé spolužáky jsem tedy neviděla dobrých 15 let. Zpočátku to vypadalo na nějakou menší sešlost, ale dostávají se ke mně zprávy o dalších přibyvších, kteří by měli dorazit. Tak posléze poinformuju.
9. prosince jdu téměř po pěti letech k zubaři, fujky fuj, bojám. Ale dobře mi tak.
. .
.
středa, 23.11.2005
...and the Goblet of Fire
v rubrice Filmsy
Tak už máme za sebou další pro potteromaniaky důležitou věc – projekci Hp a Ohnivý pohár. Wuxia na tuto předpremiéru vklouzl coby protekční neodbytný novinář a já mám kamarádku, jejíž bratr pracuje u Warnerů, a tak nás tam procpal.
A film? Ano, moc dobrý, líbil se mi. Ne bezvýhradně, jakožto milovnice knížek tam mouchy a nedostatky samozřejmě nacházím. Ale ono zflimovat 600 stránkovou knihu, aby v ní zůstalo vše podstatné a při tom film netrval pět hodin, není příliš jednoduché. Nebudu tady ty mouchy chytat do krabičky, počítat je a pojmenovávat, ale prostě mi tam některé věci chyběly a některé zas byly oproti knize zbytečně navíc. Nechť každý posoudí sám. Ale jinak mám pro Mikea Newella, kterému jakožto dalšímu režisérovi Harryho Pottera moc lidí nevěřilo, spoustu chvály. Podle mě se s tím popral výborně, a když srovnám Ohnivý pohár s prvními dvěma díly od Chrise Columbuse, ty mu (a zvlášť Kámen mudrců, na který mám pifku) nesahají ani po pás (v prvním případě po kolena). Netroufám si porovnávat s Vězněm z Azkabanu, kterého mám hodně ráda, zvlášť pro jeho skvělou atmosféru, ale připadá mi, že Gof je zase o trošku realističtější, míň kulisový. Nevím, jestli bych ho stavěla nad Vězně, snad jen v něčem, řekla bych, že jsou srovnatelné a každý svým způsobem specifický.
Pohár je zase o kousek temnější, stejně jako každý další díl Pottera, v určitých momentech se mi docela svíralo hrdlo, nebylo to o strachu (koneckonců z knihy vím, kam se příběh ubírá), ale o velmi tísnivé atmosféře, kterou Newell na plátno zvládl převést skvěle. Dobře je, že film nespostrádá ani humor, situace kolem plesu a prvních jiskření mezi studenty Bradavic jsou opravdu zábavné a snímek odlehčují. Některé momenty se mi líbily možná i víc než v knížce – třeba panika v táboře na famfrpálovém mistrovství, při níž až běhá mráz po zádech, nebo souboj Harryho s drakem. Celkově film hodně šlape a zbytečně se nezadrhává, je okleštěný, začátek je hodně rychlý, ale to snímku určitě neubírá. I když třeba Winky a Dobby mi chyběly :-) Mlaďoši se v hraní docela vylapšují, už mají prostředí osahané, i když Radcliffe by se fakt neměl smát. Škoda, že zrovna představitel Harryho je z nich tak nějak nejkrkolomnější. Emma Watson v normálu, ale stále víc a víc se mi líbí Rupert Grint jako Ron. Dospělí herci jsou skvělí, výbornej Pošuk Moody, tedy Brendan Gleeson, i když sem tam mi připadalo, že lehce přehrává, ale k jeho roli to prostě nějak sedělo. Asi bych se rozepisovala ještě déle, ale neubudu to dělat, takže jen, Ohnivý pohár určitě stojí za to vidět. Už kvůli Ralphu Fiennesovi v roli Voldemorta, scéně znovuzrození na hřbitově, třetímu (doslova tísnivému) úkolu v bludišti, plesu tří škol a tak dále.
A co teď my? Čekáme na 7. díl knihy, kdo ví kdy, kdo ví, jestli už Rowlingová začala psát, a na Fénixův řád ve filmu, taky kdo ví kdy, jestli už se pracuje na scénáři atp. Tak tedy čekáme.
. .
.
středa, 2.11.2005
Podzimní
v rubrice Mimoděj
Tak už je tu pěkně pošmourný podzim. Ale dal si na čas a celý říjen nás oblažoval svojí světlejší tváří. Ještě se s hřejivým sluníčkem přihlásil o prodlouženém víkendu a v pondělí nás obstoupil chladem. Ráno jsem se tetelila, stromy a tráva byly ojíněné a tramvaj vymrzlá. A dnes je pro změnu zataženo, nevlídno, lezavo a spavo. A mně se nechce nic dělat, zívám a nejradši bych se zabalila do deky, dala si čaj s medem a četla si. Aspoň ten čaj jsem si dala.
O víkendu jsme navštívili páně Fučíka a choť, abychom se podívali na jejich ratolest. Při té příležitosti jsme se prošli kolem Hostivařské přehrady a bylo fakt nádherně. Slunce jako by vše prosvítilo, po zemi rozfoukané různobarevné listí, konec října, jako když vyšije. A mně došlo, proč mám podzim tak ráda. Všechno působí tak krásně neuspořádaně, každej list jinde, smést je na jednu hromadu nemá cenu, protože je vítr za chvíli stejně zase rozfouká, každý má jinou barvu, ale oku lahodící. Stromy napůl opadané, takový trošku chaos, což mně, která nemusím puntičkářskou upravenost, hodně vyhovuje. A bylo ještě teploučko. I když ne tolik, že bych stejně jako nějací dva otužilci u přehrady zvolila koupání :-)
Co jinak nového? Kromě zvýšení nájmu, což jsem zde již zmiňovala, mi taky snížili plat. No nevim, nějak se ten můj zaměstnavatel s domácím špatně dohodli. Doufám, že to snížení je jen dočasné, i když před Vánoci fakt nepotěší. Teď je nějaký prapodivný období, kdy pořád čekáme na nějaké verdikty. Čekáme a čekáme a jsme trochu nervózní, nebo aspoň já. A do toho se tu plácám v práci a dneska mě to fakt fakt fakt ani trochu nebaví.
A taky to vypadá, že bych do toho příštího roku měla asi opravdu definitivně dospět. Nebo ne? :-)
. .
.
|
. . .
|
