Tygr z Mompračemu
v rubrice Čobolo

 

nebo odkud vlastně

 

Tuhdá mi wuxia sdělil, že budou na dvd vydávat Sandokana, tak jsme svorně zavzpomínali, jak jsme ten seriál kdysi sledovali a jakej byl kolem toho poprask. Samozřejmě jsem z Matějský pouti měla tričko s Kabirem Bedim, s bratrancem jsem vyměnila do tý doby opečovávanou fotku Vinnetoua a Old Shatterhanda za Sandokana, tygrobijce a uložila si ji do kufříku mezi další podobné cetky. Na ten seriál mám dvě vzpomínky – když ho dávali poprvé, neviděla jsem první a poslední díl. Proč jsem neviděla ten poslední, si nepamatuju, možná to byl trest od mého tvrdého vychovatele za nějaký přečin. Každopádně jsem byla druhý den ve škole za blba, páč jsem nevěděla, že zhynula Sandokanova milá, Mariana. Proč jsem neviděla ten první, si naopak pamatuju velice přesně. Měla jsem ten den přespat u jednoho kamaráda. Jeho máma šla na drby k sousedce a pustila nám televizi, že za chvíli budou dávat nějaký dobrodružný seriál, tak ať se koukáme. Než to začalo, ještě jsme si hráli v pokoji a já od Dana vyžadovala, aby mi ukázal svůj plavací kruh (měl totiž takovej ten, jak to mělo vepředu nafouklou hlavu kachny nebo nějaký podobný havěti). Kruh se ukrýval v jakési horní skříňce, tak jsem k ní vylezla a otevřela ji, jenže ouha – nahoře na ní stála skleněná váza, taková dost bytelná, tak nešikovně, že jak jsem vzala za dvířka, zřítila se dolů. A rovnou na Danovu hlavu. Váza se nerozbila, jeho hlava bohužel ano. Pamatuju si, jak ležel v obýváku na sedačce, brečel, z hlavy mu kapala krev a v televizi se právě rozezněla znělka Sandokana. Byla jsem hrozně zmatená, netušila co dělat, ani kam vlastně šla Danova mámu, vím, že jsem vyběhla na chodbu jejich domu, ale nevěděla, kde bych ji měla hledat. Štěstí bylo, že nás ona sama přišla záhy zkontrolovat. Tu noc jsem tam nespala, cestou do špitálu, kde Danovi hlavu sešili, si mě vyzvedli naši. Kolik měl stehů, nevím, ale když mi vyprávěl, že mu šili hlavu, nedokázala jsem si představit, jak mu ji, probůh, nacpali do toho šicího stroje.

Ze samotného seriálu si vzpomínám na dvě scény, jako koneckonců snad každý. První je, jak Sandokan podskočí tygra letícího vzduchem a přitom ho rozřízne. A potom, jak v zajetí na lodi sní nějakej prášek, aby vypadal, že je mrtvý, nechá se pohřbít do moře, jenže to má, kujón, tak dobře vypočítaný, že se v tom moři probere, rozpáře plachtu, v níž je zabalený a zachrání se. Tenkrát jsem doslova trpěla představou, že by se mu to nepodařilo vypočítat dobře. Jenže podařilo!

přidal valkil úterý, 15.08.2006, 12:25:00, Komentáře (0)

. . .

Já už to pito vážně nebudu
v rubrice ***nezarazeno***

 

aneb Maminka k pohledání

 

Tak jsme si s mými mužskými (to ale zní :)) zaskočili na jednu pěknou zahrádku v Braníku na pivko. Připojili se k nám Hugovci, což bylo jenom dobře, protože sociální izolace se semtam umí přihlásit a já si prostě potřebuju občas pokecat i s někým jiným než s Mikuláškem či drahým chotěm. Malý byl v hostinci přímo ukázkově hodný, spal tam tři hodiny v kuse a ani nechtěl jíst. Taky aby ne, na čerstvém vzduchu v kočárku, kolem správný hospodský ruch, no kdo by hned nezaspal. Já tedy zcela jistě ano. Jedno pivo jsem si sice dala, ale pak už byla vcelku vzorná a vzhledem k tomu, že jsem si poslední dobou navykla dávat nealko Radegast, uchýlila jsem se k tomuto pitivu i po zbytek podvečera. Přece jen je to v těch vedrech snesitelnější pití než přeslazené limonády. A taky se toho naštěstí nedá vypít takový kvanta jako normálního alkopiva. Vypila jsem tedy dvě řádně vychlazené lahve, zbytek osazenstva za tu dobu stačil vypít každý po sedmi dvanáctkách. Poté jsme coby starostliví rodičové vyrazili domů, abychom obstarali a uložili Mikeše. Šlo to všechno jak po másle. Malého jsem omyla, namatlala voňavejma mastma a olejíčkama, dala mu každodenní příděl vigantol oleje, převlíkla do pyžámka a nakrmila. Ještě jsem si pochvalovala, jak nám to spolu krásně jde a že Mikuláš ani nepozná, že ho taháme po putykách.

Před uložením do postýlky jsem si ho posadila na klín a čekala, až si odříhne, k čemuž se mlaďoch nějak neměl. Zato se rozhodl, že si před spaním ještě uleví bříšku. Teprve ve chvíli, kdy mi něco podezřele žbluňklo do klína, jsem si uvědomila, co mi na celý týhle rychloakci připadalo tak nedotažený. Zapomněla jsem mu dát plínku! Takže pozor na nealkoholické nápoje, někdy taky lezou na mozek... Nebo že by to vedro?

přidal valkil čtvrtek, 10.08.2006, 15:15:00, Komentáře (2)

. . .