Slíbila jsem
v rubrice Mimoděj

zaznamenávat sem alespoň některé ze zásadních Mikulášových okamžiků.

A je to tady, konečně se mu proklubaly zoubky. První čárečku na dásni jsem objevila ve čtvrtek 17. ledna. Mikeš se plazil kolem, do pusy cpal, co potkal, až narazil na jakýsi žmolek, který mu uvízl v puse. Jala jsem se mu ho vyhrabat zpod jazyka a najednou cítím něco ostřejšího než normálně. Dobejvala jsem se mu do pusy s vidinou nových šatů a on mě tam nechtěl pustit. Nakonec se mi ale podařilo mu pusinku vypáčit. A byl tam, malilinkej zoubeček. A druhej den ještě ostřejší. Následovaly dvě ubrečené noci, kdy na sebe Mikuláš nenechal sáhnout. Normálně u něj zabere pohlazení po tváři nebo čele, tentokrát mě odstrkoval a vřískal ještě víc. Bylo mi jasné, že se klube další mizera. A taky jo, už v pondělí už tam byl. Na fotce ze dneška ještě nejsou vidět, ale fakt – má je tam!!!

Jinak už se Mikešíno naučil, že se může plazit i dopředu, ne se jen točit dokola (i když se tím točením k vysněné věci většinou dohrabal v duchu hesla: Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě), takže už je horší ho hlídat. Už objevil knihovnu a jako první zdemoloval anglicko-čecký slovník, pak ocumlal Richarda Bacha Iluze. Dnes objevil, že naše nevhodně na zemi položené video má otvor a už ho řádně provětral rumpluje v něm lžičkou. Naštěstí ještě nenabral správnou rychlost, ale to přijde vbrzku.

přidal valkil středa, 24.01.2007, 14:57:00, Komentáře (0)

. . .

Takže Vánoce...
v rubrice Mimoděj

...už jsou za námi.

Byly vcelku povedené. Salát se povedl, ryba nespálila, stromek neshořel. Akorát Mikuláš byl odpoledne docela protivnej (asi se nemohl dočkat Ježíška), tak jsme ho lupli spinkat, aby byl u rozbalování dárků veselejší. Stromeček ho teda moc nezajímal, jen prskavky, zato dárky a ten papír, ve kterém byly zabalené, to bylo něco. V tom se hrabal hodně dlouho. Takže spokojenost zavládla v celé rodině.

Další den jsme šli k bábině na kachnu a rozbalit něco darů pod dalším stromkem. Mikulka obdržel od mého šíleného bratra anglický fotbalový dres (i s červenýma podkolenkama) – asi z něj chce mít strýc čutálistu, neboť mu už těsně po narození přinesl malej kopačák. Tak uvidíme, jestli se nakonec vyplní to, co vždycky říkal wuxia – že náš potomek bude fotbalista, aby mohl dělat reklamy na brambůrky, jimiž ho bude celoživotně zásobovat.

Den nato jsme vyrazili za další bábinou a dědou na Vysočinu. Jeli jsme vlakem, což jsme úspěšně zvládli, synek se dokonce i způsobně choval na šestidenní návštěvě, až na malý hysterický záchvat při příjezdu.

Co se týče dárků, byla jsem moc spokojená, vypadá to, že Ježíšek čte můj blog, protože opravdu něco knih nadělil. Dostala jsem Zlou hodinu od Márqueze – už mám úctyhodnou sbírku, z toho, co tu vyšlo, mi chybí už jen tři knížky (jednu z nich jsem měla, půjčila, a i když vím komu, asi už ji nikdy neuvidím). Od Chucka Palahniuka Deník, na což se docela těším. Pak Kryptonomikon od Neala Stephensona, který má pěkných 1000 stránek, takže číst mám určitě co a kromě toho jsem na to moc zvědavá. Dále Stín větru od Carlos Ruiz Zafóna, což bude překvápko – k výběru této knihy jsme s kamarádkou knihkupkyní dospěly na základě pěkné obálky a popisu na záložce – tak uvidíme, co se z toho vyklube. A pátou knihou je V zákulisí muzea od Kate Atkinsonové, už jsem ji začala číst a zatím mě baví, musí ovšem na čas počkat, protože přednost mají knížky z knihovny. Přes Vánoce jsem přečetla od Mariny Lewycké Vilný stařec a hamižné ženy, což je příjemná pohodovka o tom, jak se čtyřiaosmdesátiletý pán rozhodne pojmout sobě za žínku o téměř 50 let mladší Ukrajinku, která by se ráda se svým synkem usadila v Anglii. Což se samozřejmě nelíbí jeho dvěma dcerám, které se snaží svazek zrušit. A teď čtu Krále Krysu, kterého napsal China Miéville, ale jsem teprve na začátku, takže reference snad za čas.

Děkuji všem Ježíškům, kteří si na mě vzpomněli, a tímto považuji Vánoce za skončené.

PS: Na novoroční předsevzetí jsem se jako vždy vykašlala, ale přece jen jsem si zadala úkol – pokusím se v tomto roce něco napsat (ještě uvidíme, co by to mělo být). Rok se sedmičkou mi je totiž o něco sympatičtější než zaoblená šestka. Ale vůbec, co já si stěžuju, loňská šestka byla nakonec mým asi nejšťastnějším rokem vůbec :-)

přidal valkil pondělí, 8.01.2007, 15:44:00, Komentáře (0)

. . .