Nekonečná láska k Příběhu, který nikdy nekončí
v rubrice Filmsy
Wuxia včera pořídil dvd Nekonečný příběh, za 42 káčé kdesi v trafice, přikládáno k Blesku.
The NeverendingStory, Die Unendliche Geschichte, Nekonečný příběh je náš kulťák a srdcovka. Když wuxia včera přinesl domů tenhle klenot, skoro jsme bouchli šampáňo na oslavu (kdyby bývalo nějaké bylo), zvlášť poté, co jsme zjistili, že český dabing je ten původní – skvělý s Cupákem, Filipovským či Fišerem, který už máme tak vrytý do paměti, že to bez něj skoro nejde. Osobně dávám přednost původnímu znění, ale jsou filmy, které s dabingem mají své kouzlo, mezi jinými například Policajt nebo rošťák (kde Belmonda mluví Jan Tříska, ale v titulkách je uveden Miroslav Moravec – pěkný zastírací manévr, možná bylo lepší do titulků nenapsat nikoho, když už jim Tříska utekl) nebo Podraz. Včera jsme hned nové dvd prohnali přehrávačem. Tahle fantasy od Wolfganga Petersona dle knihy Michaela Endeho mě opět vzala, i když jsem ji viděla nejmíň 350×. Jak je možné, že i po třistapadesáté mě znovu vžene slzu do očí, když se Atrejův kůň Artex utopí v bažinách, nebo když na konci Bastian mluví s Maličkou císařovnou ("Proč je taková tma?" "Na počátku je vždycky tma")? Proč se pokaždé bojím a mám husí kůží, když Atrej prochází první branou k Sandonoriko? Jaktože stále závidím Atrejovi a posléze Bastianovi, že se mohli proletět s drakem Falkem? Dodnes si pamatuju, jak jsem Nekonečný příběh viděla poprvé. Vůbec nechápu, že se mi to tak zarylo do paměti. Bylo mi tak osm, devět. Byly jsme na něm se starší kamarádkou v kině Květen na Vinohradské a seděly na balkoně z pravé strany. Když jsme šly domů, strhla se šílená průtrž a my promokly na kůži, což nám bylo úplně jedno, protože jsme měly plnou hlavu nové dětské lásky – Noaha Hathawaye, který hrál Atreje. Nesmím taky zapomenout zmínit tu titulní píseň od tohoto pána - dobrá hitovka, ovšem pravděpodobně jediná, kterou Limahl stvořil. Teď se náš nový poklad hřeje na výsluní mezi dalšími dvd a mám pocit, že bude časem z těch ohmatanějších a opouštěnějších.
. .
.
úterý, 26.06.2007
Tenhle domeček by mi teda nevadil
v rubrice Kartinki
I když vždycky říkávám, že dům mi nesmí do baráku.
. .
.
středa, 13.06.2007
Zuby, pohroma huby
v rubrice Mimoděj
Byli jsme u dentisty.
Já na pravidelnou kontrolu. (Zajímavé, já na prevenci??? To nikdá nebylo a teď jsem tak vzorná.) A Mikuláš k registraci. Kdesi jsem se dočetla, že by se dítka měla do roka registrovat u zubaře, což mi přišlo trošku srandovní, ale proč to nespojit, že? Tak mu doktor vystavil novou kartu, Mikuldá řekl ééééé, teda spíš béééé, když si ho posadil na klín (což k něčemu bylo, páč mu viděl zubíky), sestra do evidence zapsala, že má dva a půl zubu a mladej to měl za sebou. Dostali jsme kartáček se žralokem, kterým mu máme těch dva a půl zubu čistit.:) A pak už si vzal do parády mě. Proběhly nějaký rentgeny, trochu jsme pokecali – mluvil doktor a sestra, já se snažila vmísit do hovoru výkřiky emmm, huh e ééh, pak mi sestra sundala ten olověnej bryndák, nebo co je to, další papírové slintátko a že prý můžu jít. Teda tak rychlou návštěvu u zubáka jsem snad ještě nezažila. Takhle bych tam chodila na pravidelné návštěvy vždycky. Akorát jim by ze mě moc nekáplo. Takže Mikeš je nejenže registrovanej u dentisty, ale má za sebou i roční prohlídku, kde jsem zjistila, že máme snad nejlehčí roční dítě, co znám – a já si vlastně dost neoprávněně stěžuju, že mě z něho bolí kosti, maso, šlachy a jiné. A jinak už Mikuláš v neděli udělal své dva první samostatné pidikrůčky. Asi se teda nějak zapomněl, protože od té doby zase ani ťuk, naopak je na chůzi ještě opatrnější. Zatím ještě nebyl důvod k rozběhnutí.
. .
.
|
. . .
|
