Déjà vu
v rubrice Mimoděj

Nějak se už opakuju.
Klidně jsem mohla zkopírovat (s menšími změnami) tento zápis a vyšlo by to nastejno. Dnes taky přenáším čtvrtý den a čekám, co bude. Dítku se ven opět nechce, v břiše prej je dobře. Takže, jestli se mi nepodaří porodit samostatně do konce tohoto týdne, nastane opět vyvolávaná forma pod dohledem doktorův. Chovám se dost podobně jako před dvěma lety, potácím se doma, nevím co bych a do ničeho se mi nechce. Tentokrát mastím Tumblebugs a Mah Jong a nesmírně mě sere, když mi to nejde. Sleduju se, ale nežeru tolik, zato poslední týden daleko víc porušuju cukrovkovou dietu. takže fakt vše podobné, snad jen, že tím, že už budu druhorodička, mám vítr z porodu spíš proto, že už vím, do čeho jdu. Bouřky, kterých bylo požehnaně na mě vliv asi nemají, tak jsem od okolí zásobována dalšími babskými radami, jak vyvolat porod. Kromě tradičního sexu, vytírání schodů, mytí oken a pojídání ananasu, prý mám čichat do podpaží svému partnerovi. Nebo si pochovat kojené novorozeně. Asi bych teda dala přednost tomu druhému. Způsobů je dost, ale jsem jaksi odolná vnějším vlivům. Zítra opět čekání v přeplněné porodnici u Apolináře a uvidíme, co na to potomek – podle babičky hrozně hodný, jelikož díky čas beroucí zakázce by uvítala jeho narození nejdříve zítra, což se jí pravděpodobně splní.

přidal valkil úterý, 26.08.2008, 17:20:00, Komentáře (3)

. . .

Zprávy z planety Ťapťap
v rubrice ŤapŤap

Trochu opět zanedbávám deníček, jelikož mi připadá, že toho není extra k zapisování.
Rozhodně jsem ho totiž nechtěla pojmout jako rodičovské zápisky, bohužel se to v to už krapítek zvrtává. Holt jiných extra zážitků než s naším robětem se mi nenaskýtá. Letos jsme ani moc nedovolenkovali. Jen týden strávili u bábiny na Vysočině, což byl odpočinkový zájezd se vším všudy (včetně kúpaliska, výletu do zóje, dobré a hutné venkovské stravy, jednoho pěkného mejdanu pod širým nebem a hezkého počasí). Pak se tradičně vypravili do Hugovic srubu na Slapy, kde teda nebylo hezky a pršelo, ale i tak jsme tam strávili tradičně podnětný víkend s rožněním a plšpeky. Teď už opět čekáme jako před dvěma lety – a to až se druhý potomek rozhodne vylézt, do čehož se mu evidentně moc nechce (divím se vůbec?).
Takže co psát dál, než okomentovat dospívání synátora, který těší tím, že už je až na noc bez plíny, spí naštěstí uspokojivě a začíná konečně rozvíjet mluvení. I když mluvení – opakuje po nás čím dál víc, ale jestli se tomu dá říkat řeč? Rozumíme mu v podstatě jen my a to ještě mnohdy s problémy. Na výslovnost je to totiž velice líné děťátko, pusu sice nezastaví, ale co z ní padá, jsou perly. Vždycky jsem obdivovala rodiče, kteří dešifrovali mluvu svých potomků, která mi připadala nerozluštitelná. Momentálně ale vím, že když chce Mikuláš uíuí, dal by si jogurt, když kouká z okna a hlásí papí, zajisté venku prší. Papí ovšem znamená ještě pálí, patří a trabant – což je jeho nejoblíbenější auto, se kterým i spí. Momo je motorka, ale i moucha. Momý je motýl a Homer. Gaga je vlak i pták. Když chce pít, řekne gougougou, což říká stejně, když chce odněkud sundat, nebo někam vysadit – tedy stejně, říká to s velice nepatrnou změnou intonace. Slov má opravdu hodně, ale zní jak z planety Ťapťap. Navíc mluvení hodně šidí, takže začne nějaké slovo říkat pěkně a nakonec ubírá pro něj přebytečná písmena, až ho zcela okleští. Například ahoj říkal krásně – najednou je z něj ají. Auto bylo obstojné auo, teď je to aaa. Jakmile se ovšem snažíme učit ho vyslovovat, řekne NE (to mu jde samozřejmě moc dobře), vypne sluch a máme smůlu. Jeho řeč huíhuíťapťap je přece nejlepší a je naše minus, že jí nerozumíme.

přidal valkil neděle, 24.08.2008, 11:01:00, Komentáře (3)

. . .