Po čtyřech letech
v rubrice Mimoděj

Před čtyřmi lety jsem v porodnici sledovala předvolební spoty. Rok se s rokem sešel a volit se jde zas. A kromě toho jsme slavili. Přijel dort se čtyřkou.

 

 

Shodou okolností jsme byli s Mikulášem v den jeho narozenin u doktorky, aby ho po neštovicích uschopnila do školky. Probírala jsem s ní jeho mluvu a ona pravila, že je přiměřený svému věku, čímž mě nesmírně potěšila. Vždycky byl pozadu. Jak se motoricky držel tabulek parádně, v mluvě zaostával. Ale dohnal to. Doktorce hned začal vyprávět, jak měl pupínky, protože ho nakazil nějakej kamarád ve školce, a jak má dnes narozeniny a od dědy dostal policejní auto. Žvatlal ostošest. I učitelka ve školce mi dnes říkala, jak se v mluvě úžasně vylepšil a že je šíleně ukecanej – jeden z nejvíc ve třídě. Fakt je, že před rokem bych tomu stěží věřila. Že se v mluvení posune, mi bylo jasný, ale že poskočí takovým stylem, jsem nedoufala. Není dokonalý, zásah logopeda bude nutný (neumí vé, má sykavky, klasicky er a eř), ale to zas není nic výjimečného.

A co u něj nového? Má za sebou skoro rok ve školce, který mu dal podle mě hodně moc. Je samostatnější, komunikativnější, začal spolupracovat u básniček a písniček, což dříve zarputile odmítal. Má neuvěřitelnou paměť – hlavně teda vizuální. Onehdy se mě učitelka ptala, jestli jsme si všimli, že Mikuláše zajímají čísla. Musela jsem se usmát. Mikeš uměl základní číslovky dřív než mluvit, od dvou let jsem mu musela číst veškeré spz, co jsme potkali, pak přešel na čísla autobusů. Jojo, všimli jsme si. A do kolika prý pozná čísla, tak do pěti? Minimálně do 31, protože mi tu často čte kalendář. Nemluvím o všech autobusech, které potkáváme. Jednou mu číslo řeknu a už si pamatuje. Taky v poslední době přechází z čísel na slova. Abecedu zná, teď chce číst slova. Nevím teda, jestli je to ideální. Zapamatuje si je takhle vcelku a jak pak čtení ve škole? No uvidíme – nenechá mě mu to neříct, tak dlouho hučí: "Mámo, co je tu napsáno?", až to ze mě prostě vyhučí.

Strašně ho zajímá doprava, víc než auta ale vlaky, autobusy a co jsme přestěhovaní, tak metro. Trasu C zná už nazpaměť a furt se vyptává, kdy pojedeme na Nádraží Holešovice nebo na Prosek. Asi budeme dělat podzemní výkladové výlety. Z hraček vede asi nejvíc dřevěná vláčkodráha a drandění autama. Případně si půjčí od Toni kočár a lítá s ním. Rád skládá puzzle a hraje člověče, nezlob se. Venku nejraději prohání odrážecí kolo, ale už umí i na šlapacím bez koleček. Miluje vodu, v bazénech pak skákání a tobogany. Řekla bych, že je docela šikovnej. Na kreslení moc nebude, ale taky ani nemá po kom. Zase mu nelze upřít, že by se nesnažil – některé abstraktní malby má úžasné :)

Je skvělej brácha a je vidět, že Toničku má hodně rád, i když ji zcela samozřejmě sourozenecky trápí a semtam ji vezme kolejí po hlavě (však ona mu taky nic nedaruje). Tuhle mě okřikl, ať jí neříkám Tonča, když je to přece Tončinka. Když Toninu hlídá třeba babička, hned se stará, kde je, když zas byl wuxia u babči jen s Mikešem, pořád prý Toničce volal. Teď jsme byli na nákupu a řešili spolu, jestli přinést Toničce dárek, když má neštovice, Mikulda přece dostal puzzle. "To musíme, mámo, aby nebyla Tončinka smutná." A vybral panenku. Jo, kdyby mu ta bratrská láska tak vydržela.
Mikeš je pohodovej usměvavej kluk (i když má samozřejmě chvilky, kdy bych ho přetrhla), lepšího nám z planety ŤapŤap ani poslat nemohli.

P.S.: Od loňska se vytáhl o 5 cm, včera naměřeno 103. Váží něco přes 14 kilo, je to hubeňour, co z něj všechny kalhoty padají, takže bez regulačních gumiček nedá ani ránu.

P.P.S: V září začne Mikeš chodit do nové školky (s tím, že ho vezmou, jsem popravdě vůbec nepočítala) blízko u nás. Jsem zvědavá, jak se s tím popere, protože tu současnou má hrozně rád. Ale vzhledem k tomu, že mají na zahradě mašinku, mohli by ho ukecat.

 

přidal valkil středa, 26.05.2010, 19:38:00, Komentáře (7)

. . .

K jádru věci
v rubrice ŤapŤap

především logicky

Mikuláš si prohlíží fotky a najde mě tam těhotnou.
"Hele, mámo, tady jsem eště u tebe v bžichu."
Otočí na další a tam je jako miminko.
"Hm, tady jsi mě eště nesnědla, diď?"
"Mikši, ale mámy děti nejedí. V břichu jsi byl nejdřív úplně malinkej, pak jsi tam rostl a když jsi byl dost velkej, mohl ses narodit."
"Hm, byl sem v tom žaludku malinej a když sem dyrost, tak si mě dyhodila den," shrnuje situaci.
"A kudy myslíš, že jsem tě vyhodila?"
"Pusou pšece."
Vysvětlila jsem mu, kudy jsem ho ve skutečnosti vyhodila a brzy čekám otázky, jak že se do toho žaludku vlastně dostal.

Mikeš dumající nad přenosem neštovic na sestru.
"A bude mít ty neštovice taky Tonička?"
"To víš že bude, dáváš jí pusy, hrajete si, taky je dostane."
"A až je bude mít Tonička, já už je mít nebudu a pudu den, diď?"
"Asi to tak bude."
"A když jí dám teda pusu, bude mít ty pupínky?"
"Asi bude."
Okamžitě se k sestře rozběhne a začne ji zuřivě líbat.
"To chceš tak moc, aby ty neštovice dostala?" ptám se.
"Jo! Já už chci mít od těch pupínků konečně POKOJ."

(Povedlo se, Mikuláš už je bez, Toní osypaná od hlavy k patě. Pupínků bylo tolik, že jsem ani nemohla tečkovat, rovnou jsem mohla nahazovat zednickou lžící. Ale nejhorší už je za ní, horečky nejsou, pupínky ubývají, větší zasychají. Nevím, koho má ale Toní olíbat, aby už od nich měla konečně pokoj :))

Mik se po koupání zkoumá.
"Co mám pod pindíkem?"
"Pytlík a v něm dvě kuličky."
"Dje? Nene, já tam mám všecky. Táta mi je tam nasypal."

Jdu měřit Tonče teplotu.
"A ploč si beleš ten teploměl? Co s nim budeš dělat?"
"Na Toničku, musím ji změřit."
"Jo? A kolik bude mít metlů?"

Jinak už si všichni dosytosti užíváme otázkové období. Co, proč, jaký, jak? Otázky tvoří tak 80 % veškerého Mikuldova vyprávění. Nejhorší "proč" je takové, když se ptá na úplně obyčejné věci. Pouhé "proto" samozřejmě nezabírá. Badatel si žádá řádného vysvětlení.
"A proč sedíte na židli? Proč si bereš tepláky, táto? A proč sis ještě neslíkl pyžamo? A proč vezmeme kolo a půjdeme ven? Proč už je večer, když neni tma? A proč to nevíš?"

přidal valkil pondělí, 24.05.2010, 11:39:00, Komentáře (6)

. . .

A děti nešťovici
v rubrice Mimoděj

Vánoce, vánoce Ježíšek přines nám dárky
Vánoce, vánoce Ježíšek už je tady:
Maminka dostala rádiovku a táta slivovici
Babička dostala dědečka a děti neštovici

Zpívá Václav Koubek.

Trošku se teda ten Ježíšek předbíhá, prosinec ještě daleko a Mikeš už dárek obdržel. Zato slivovice široko daleko žádná. Ale dalo se čekat. Že se školkou toulá nešťovice, jsem věděla od dubna, takže bylo jen otázkou času, kdy se doklackuje i k nám. Mikuláš to naštěstí snáší vcelku dobře. Měl jen dva dny lehounce zvýšenou teplotu, pak se osypával asi čtyři dny, teď už pupínky mizí, zasychají a odlupují se. Ani se moc nedrbal a měl jich vlastně docela malinko. Teď čekáme na výsev u Toničky, který snad bude vbrzku, protože to domácí vězení je na celé věci asi nejprotivnější (když jsou průběhy nemoci normální). Mikuláš už je splašenej jak kráva, co ji bodne vosa do pozadí. Občas je schopnej běhat tady do kolečka a vřeštět u toho jak indián zkříženej s paviánem. Rozdovádí i Toňu, která ovšem tak bravurně přes sedačku skákat neumí a často končí s řevem na zemi. Klidnit tohle neštovičné pozdvižení je občas nad mé síly. Do toho nám babička odjela na měsíc do Anglie, takže jsme na sebe odkázaní jen s wuxiou a střídáme se různě ve venčení mladší ratolesti, což bohužel nevychází každý den. Ale naštěstí je tam nepříliš vlídné počasí, takže to nemrzí až tolik.

Dneska mi dochází nápady na program – hrajeme člověče nezlob se, skládáme puzzle, výtvarně se snažíme, čteme si, duplo jede, kolejovou dřevěnou trať už Mikuláš postavil nesčetněkrát. Před chvílí jsem jim nafoukla míč, tak zase chvilku o zábavu postaráno – ještě že nemáme vitrínky narvané sklem. Mládež svačí jogurt, tak jsem byla připuštěna k psaní a pak zase hurá vymýšlet program. Škoda, že babička nedostala dědečka, mohl občas pohlídat a třeba taky nějakou zábavu dodat:)

přidal valkil pondělí, 17.05.2010, 9:56:00, Komentáře (4)

. . .

Ouvej ou-zwei
v rubrice Mimoděj

Z tohohle operátora by jeden zešílel
Před časem jsem tu popisovala, jak mě vypekl s tarifem. Teď jsme s ou-zwei museli přijít opět do kontaktu. V Hodkovičkách nebylo jednoduché se připojit, pevnou linku jsme neměli, kabel tam nevedl a byli jsme v místě, kde i s wi-fi byl problém. Po vyzkoušení několika možností jak si zavést domů internet jsme se uchýlili k připojení přes ou-zwei vzduchem. Měli tam slušné pokrytí, takže nám net nepadal po patnácti minutách jako u jiných, dokonce i rychlost byla uspokojivá.

Po přestěhování šla rychlost docela do háje – asi jak je tu mezi panelákama tolik signálů oproti vylidněným Hodkovičkám. Navíc tu je kabel, takže přechod k jiné společnosti byl jasný. U stávajícího operátora jsme chtěli službu zrušit. Už samotný akt rušení je nesmyslně komplikovaný. Trošku mi jejich metody připomínají Asterixe, který v rámci plnění dvanácti úkolů musel sehnat formulář v byrokratickém Domě, který zatemňuje mozek. Odhlašování služeb u ou-zwei probíhá zhruba takto. Dojdete si na pobočku, tam po vás chtějí číslo telefonu, natřískají ho do počítače, chvíli důležitě šmejdí myší, načež vám dají kartičku s telefonním číslem, kde vám jedině můžou službu zrušit. Zavoláte tam, řeknete, o co vám jde a oni vám poštou pošlou dopis s kódem. Dopis vezmete, znovu zavoláte na linku, nadiktujete kód a operátor vám službu zruší. Dokonce nám přišel dopis, že ji máme zrušenou. Zajímavé ovšem bylo, že i nadále za službu chodily faktury. První jsme ještě zaplatili, protože jsme si nebyli jistí, jestli ještě není za dobu, kdy jsme u nich byli připojeni. Díky dlouhé době vypojení se nám to totiž krylo s internetem od nové společnosti. Pak ovšem přišla faktura další a než jsme se z různých důvodů dostali k reklamaci, přišla i třetí. S tou už wuxia vyrazil na pobočku, aby tam vyfasoval vizitku s číslem. Zavolal, slečna operátorka mu sdělila, že tam vidí, že službu rušil, ale že fakticky ji zrušit nemůžou, dokud nezaplatíme faktury. To už se rozčílil i jinak klidný wuxia a zařval na ni, že nebude platit něco, co nevyužívá. Slečna se ulekla a přepojila ho jinam. Tam také zjistili, že jsme službu rušili, dokonce přesný datum i čas znali. Ovšem "kolega to zrušit asi zapomněl". Pak mi ovšem není jasné, jaktože přišlo oznámení o zrušení.

Vůbec mi nejsou jasné služby ou-zwei. Na co mají tolik poboček, když by stačil vývěsní panel s číslem, kam máme volat, případně krabice s vizitkami. Takhle za pronájem prodejen vyhodí spoustu peněz, které pak musí tahat z nebohých zblblých klientů. Pryč od nich!

přidal valkil pondělí, 10.05.2010, 15:15:00, Komentáře (1)

. . .