pátek, 24.12.2010
Zrušili jsme Štědrý den
v rubrice Mimoděj
Nebylo zbytí.
Moc vánočně mi to letos nepřipadalo. Jediný, kdo doma navozoval sváteční atmosféru, byl Mikeš, který už tři měsíce mluvil o Ježíškovi a Vánocích a vyprávěl, jak si na Štědrý den vezme košili a Tonička šaty, sníme smaženou rybu a pak půjdeme ke stromečku. Mně vánoční náladu trochu tlumilo psaní prací pro školu, resp. termíny odevzdávání. Měla jsem to naplánované tak, že jednu z prací dám do kupy tento týden před Štědrým dnem, plus dodělám resty, které ke svátkům patří a ještě jsem je nestihla. Jak z loňského zápisku vyplývá, nic není tak, jak si člověk plánuje. Loni jsem si za to ovšem mohla sama a dopadlo to nakonec ideálně. Letos to byl úder shůry a to rovnou na solar – zaskočila nás chřipka. Mě skolila v pondělí večer a to pořádně. Nemívám moc horečky, takže když jsem v úterý měla 38,5, byla jsem na pokraji uhoření. O psaní práce nemohla být řeč, byla jsem úplně na doraz, ke klasickým příznakům chřipajzny se přidal brutal kašel. Velké štěstí bylo, že wuxia měl v práci volno a mohl tak obstarat potřebné. Jen na předvánoční přípravy jaksi nedošlo. Ale co, jak už jsem kdysi psala, nejsme zase na nějaké naklízení hákliví. Věřila jsem, že to nějak zvládneme.
Ve čtvrtek mě opustily teploty a až na šílenou únavu bylo lépe. Úder ovšem schytala Tonička a následoval i Mikeš. Oba to ode mě chytili, takže horečky a dnes na Štědrý den samozřejmě ty nejhorší. Dopoledne to ještě vypadalo docela nadějně, sirupy posrážely horečky, zdobení stromku děti nabudilo, hrachovka k obědu se povedla. Mikýs teda moc nechtěl, ale pár lžiček jsme mu vnutili. Pak šly děti spát a Mik nás vzbudil řevem a polévka letěla ven. Toní se vzbudila se šílenou horečkou, která nešla srazit lékama, takže zábaly, sprchy. V půl šestý už usínala, Já mezitím stačila udělat jen salát, takže jsme se rozhodli zrušit večeři, stejně bylo jasné, že děti nic nesnědí a když jo, moc dlouho si to nejspíš neužijí. Mikuláš se v tuhle chvíli ovšem nastartoval a chtěl ke stromečku. Do toho Toňa úplně hotová. Stáli jsme před tím, jestli vzít jen Mika a udělat poloviční Vánoce, Toní si to stejně ještě tolik užívat nebude, nebo počkat, až jim bude líp. Já byla pro to druhé, a přestože jsme se o tom snažili Mika přesvědčit celé odpoledne, nechtěl si dát říct. "Ježíšek pšece chodí čtyžiadvacátýho," natahoval. "Ježíška poprosíme a on dárky přinese zítra, neboj." Nakonec jsme ho ukecali. V tu ránu to na něho padlo, převlékl se do pyžama a usnul. Tak se připojíme k těm státům, kde se dárky dávají až na Boží hod ráno. Můžu teda ale říct, že jsem to obrečela. Nějak jsem si představovala Vánoce poprvé v novém bytě trošku jinak.
. .
.
|
. . .
|
