Bezva výstřih
v rubrice ŤapŤap

Mikuláš spiklenecky v tramvaji.

"Hele, tamta paní má bezvadnej výstřih."
"Cože?"
Mikuláš šeptá, že to slyší půlka tramvaje:
"Ta pani támhle má bezvadnej výstřih."
"???"
"No na hlavě jak má ty vlasy přece."

přidal valkil neděle, 27.02.2011, 13:02:00, Komentáře (2)

. . .

Svaťák na simsonu
v rubrice Čobolo

Myšlenka na to, že se za pár týdnů budu muset připravovat na státnice, mi přivodila kromě jiného i vzpomínku. Na svaťák před maturitou.

Ještě mi na něj dala vzpomenout maminka od Mika ze školky, která zná Markétu, s níž jsem svaťák absolvovala. Ve škole jsme nebyly nejlepší kámošky, ale obě jsme maturovaly z dějepisu a říkaly si, že ve dvou se toho třeba naučíme víc. Na první čtyři dny se k nám přidala ještě Soňa, taktéž kvůli dějáku. Odjely jsme na chalupu Markétiných rodičů do západních Čech a fakt se tam především učily – byla jsem docela ráda, že Markéta je na tohle poctivá a donutí mě. A předmět, kterému jsme daly nejvíc, tedy zmiňovaný dějepis, se mi nakonec povedl nejlépe, tedy za jedna. Ze svaťáku si toho extra nepamatuju, jen přehršel učiva, které se časem z hlavy vykouřilo taky. Neustále plná konvice čaje nebo kafe, k obědu polívka z pytlíku, jinak jsme si opékaly chleba na kamnech a jedly ho jen s máslem/sýrem a bylinkovou solí. Byl sice květen, ale dost zima, takže jsme si musely topit. V pauzách, kdy jsme nešprtaly, trávila jsem čas hlavně listováním svázanými ročníky starých 100+1.
Co mi ale nemohlo neutkvět v paměti, bylo, že mě Markéta během toho týdne naučila jezdit na Simsonu a pak jsme na něm podnikly výlet za spolužačkami, které svaťák trávily cca o 35 km dále. Když Soňa odjela, byly jsme rozhodnuté dát si pauzu, holky o naší plánované návštěvě věděly, stačilo nakopnout simsona a vyrazit. Jediné co, že Markéta vlastnila pouze jednu přílbu blembákového typu, mně chvíli nabízela africkou helmu po dědečkovi, kterou jsem s díky odmítla (nejen pro to, že bychom tím připravily o domov asi tucet pavouků). Nakonec jsme ale vyrazily, vydaly jsme se po těch nejužších silničkách a jely podle mapy z roku 1919. Evidentně platila, protože jsme dojely na místo určení bez nějakého bloudění. Cestou jsme potkaly jedno auto, dvě srnky a několik káňat. Nezapomenu na magickou část cesty, kdy jsme vjely do lesa, z kopce se serpentýnami spustily do údolí, kde stálo staré stavení, nikde ani živáčka, jako bychom vjely do jiného století. Celá ta chvíle působila jedinečně a nezapomenutelně. U holek jsme si udělaly čistící večer, tj. vyčistily si hlavu vínem, abychom další den mohly pokračovat v učení. Druhý den zpátky stejnými silničkami a učit se atd. Odmaturovaly jsme všechny.

přidal valkil úterý, 22.02.2011, 15:01:00, Komentáře (1)

. . .

Pět smyslů
v rubrice Mimoděj

Co těm mým lahodí a co ne.

Zrak

Mám ráda: koukání do ohně, východ slunce (nejhezčí zatím uprostřed moře na lodi), západ slunce (to zase v horách), pohled do korun stromů (pokud možno ležet pod ním a koukat vzhůru), paprsky odrážející se na sněhu, kubistickou architektura, futuristické obrazy, funkcionalistické vily, slunečnicové pole (i jednotlivou slunečnici, ale plno se mi jich líbí víc), čerstvě vyrostlou jarní trávu (svěže zelenou), Vyšehrad zdálky, ostré hrany (v architektuře), zamrzlé okno, hvězdné letní nebe.

Nerada koukám na: slimáky (slizké cestičky, co dělají), pseudobaroko, spálenou letní trávu, krajinky ve zlatých masivních rámech, satelitní městečka, vyčůraná místa ve sněhu.

Čich

Mám ráda vůni: smažící se cibulka, volského oka, vypraného a venku usušeného povlečení, miminka, modrého oleje aviril, čerstvě namletého kafe, mokré hlíny, vlhkých stěn, ironu, sfouknuté svíčky, kmínu, ginu, asfaltu po dešti, čerstvě nařezaného dřeva, česneku.

Nevoní mi: slad z pivovaru, mokrý pes, kopr, čerstvě posekaná tráva (seno už jo), fernet, těžké voňavky, spálené vlasy.

Sluch

Ráda poslouchám: vrzání fixy po tabuli (křídu taky, ale méně), vrzání při chůzi po sněhu, cvakání dřevěných kostek (když se pokládají na sebe), bubnování deště do plechu, praskání ohně, páraní látky, basu, křupnutí párku při jídle, šumění splavů.

Nerada mám zvuk: brzdícího vlaku, zubní vrtačky, komářího bzučení, křupnutí lámaných kostí ve filmech, vrznutí nože o talíř.

Hmat

Ráda: přesýpám jemný písek mezi prsty, v dlaních si hraju s oblázky nebo hliněnkami, hladím jemnou miminkovskou pokožku, sahám na vlasy ostříhané strojkem, na chladné kameny, praskám bublinové fólie, hladím kočku.

Nemám ráda: když přejedu nehty po koberci, sáhnout na oslizlé kamení ve vodě, silonové látky, sahat na hady (ještě jsem na žádného nesáhla, ale ta představa...)

Chuť

Mám ráda: papír, vyďoubanou zeď, žvýkat stvoly trávy, okousat papírové voskované kelímky od piva (to už bohužel dlouho nejde), květy hluchlavek a sedmikrásek, okvětní lístky růží, rozkousaný kmín, první lok dobře vychlazeného piva, semínka slunečnic a dýně.

Vadí mi chuť: písku mezi zuby. acylpirinu (když ho nestačím rychle spolknout a rozpustí se v puse), pampelišky (když se náhodou dostane do pusy), placaté baterky na jazyku.

přidal valkil čtvrtek, 17.02.2011, 18:21:00, Komentáře (2)

. . .

Zimní kartinki
v rubrice Kartinki

Venku je až jarně, tak zavzpomínám na letošní zasněžený prosinec.

Sněhová královna na trůnu



Hřiště v létě, v zimě



Z kopce všemi způsoby



Třeba na bobech

   

Dojezd byl měkký



Když nejedou z kopce, stačí klouzačka





Houpačka prý taky není k zahození



Skříteček sněžný



Vycházka bobem



Na lyžích jen doma, na svahu zklamaly baterky. Ale docela mu to šlo a bavilo ho, takže se snad ještě letos vydáme a v akci ho vyfotím.

přidal valkil úterý, 8.02.2011, 21:11:00, Komentáře (0)

. . .

Vzdělání bolí
v rubrice Mimoděj

na těle i na duši

Mám za sebou zkouškové, mám napsanou (a vedoucí práce odevzdanou) i první verzi bakalářky. Nacházím se teď v pěkném mezičase předtím, než začnou další přednášky, než mi vedoucí řekne, že musím práci úplně přepracovat, než budu trávit další čas nad seminárkama a (č)učením do výpisků, knih a výcuců z knih. Je čas zhodnotit minulé čtyři měsíce. Hlavně je mi jasné, že studovat v dospělejším věku už není tak snadné (teda ne že bych to už předtím netušila). Nejde jen o míň času a horší funkci mozku (zvlášť po čtyřech letech na mateřské), ale i o větší se stresování, když nejde sehnat některý z vyučujících (což je bohužel velice časté), o větší potřebu mít zkoušky napoprvé, asi i kvůli tomu času a kvůli tomu, že se člověku nechce opět trávit bolestivý čas s učivem.
Co se týče té bolesti, nejprve mi dalo zabrat samotné sezení na přednáškách. Sice studuju dálkově, takže se to týká jen některých víkendů, ale hned ten první, který obnášel sobotní jedenáctihodinovku a nedělní devítihodinovku, mi zablokoval krk. Ještě, že jsem v tu dobu byla v rukou úžasné fyzioterapeutky. Další bolavé období nastalo při psaní prací. U počítače sedávám, ale když píšu, tak jen kratší věci, a když dělám obrázky do redakce, přece jen je to spíše práce s myší a sedím u toho tak nějak lépe. U psaní se kroutím, jsem sesunutá ke straně, navíc počítač hned vedle okna teď v mrazech taky nebylo zrovna to pravé ořechové, takže následovala rozhozená páteř hrudní.
Zkouškové období – učení bolí i psychicky, jak to do tý palice makový neleze tak jednoduše jako dřív. Při posledních studiích před 12 lety to šlo znatelně lépe, taky co jsme u studia řešili dalšího? Akorát, kam půjdeme večer a jestli dáme dohromady dost, aby bylo na pár piv. Čtyřletá brigáda v šatně u Cimrmanů nikterak psychicky ani fyzicky nezatěžovala. Měli jsme to prostě všechno nějak víc na háku.
Ale zvládla jsem, všechny zkoušky napoprvé, jak jsem si vytyčila, i když žádnej premiant nejsem, držím si krásný průměr 2,00 :) První období zvládnuto uspokojivě, s tím dalším, které by měly zakončit státnice, to bude asi krapet horší. Dva předměty, které jsem teď zvládla, budou i u státnic. Pamatuju si ale něco z toho, co jsem těžce natlačila do hlavy? Skoro pochybuju.

PS: Jo a slibuju si, že v dalším semestru budu chodit pravidelně plavat, ať ta záda aspoň trochu rozhýbu.

přidal valkil neděle, 6.02.2011, 11:10:00, Komentáře (1)

. . .