Z pe...e klika
v rubrice Mimoděj
Předem upozorňuju, že nejsem abstinent, naopak ráda si nějaké to pivko či červené vínko dám. Panáky už méně, ale stane se. Jako teď ve středu, díky čemuž jsem zažila následující. A fakt to nikomu nepřeju.
Šla jsem na pivko s kamarádkou z gymplu. Normálně jsou naše setkání vždy počestná a mírumilovná. Dáme dvě tři pivka a tradá domů. Ne tak ve středu. Do hospody, kde jsme seděly, dorazily i dvě kolegyně mé kamarádky. Moc nepily, jen malý pivo, a posléze se ukázalo, že jedné z nich chutná fernet. A hned, šup, dáme si. Měla jsem už 4 piva a nějak jsem se nebránila, bohužel jsem se nebránila ani dalším dvěma. A samozřejmě poslední mé jídlo byl polední oběd. Podle toho jsem vypadala. Teď už mám některé věci jen útržkovité, prý jsem někde upadla (hmm, tak odsud ten nateklý obražený loket). Jedna z kolegyň jela stejným směrem jako já, akorát vystupovala o několik zastávek dříve. Do té chvíle bylo pravděpodobně vše vcelku v pořádku. Vystoupila a já jsem zmožena usnula. Probudil mě až milý tramvaják, který mě vyhazoval z tramvaje. Zda jsem něco prováděla, nebo mu prostě jen vadilo, že mu v tramvaji chrní ožralá ženská, to nevím, protože jsem byla opravdu velice zmatená. Jenom z toho mám hodně nepříjemný pocit. A myslím, že jsem mu i nadávala. Důvod prostý, ani mě neodvezl na konečnou, ale vyrazil mě kdesi po cestě, samozřejmě že za zastávkou, kde normálně vystupuju. Nejhorší bylo, že jsem absolutně nevěděla, kde jsem. Navíc se mnou vystoupil jakýsi černoch, který mě nějak utěšoval, protože jsem bulela. Opravdu jenom utěšoval. Kde se tam vzal a co byl zač, taky nevím.
Do toho mi volal můj drahý, kdeže jsem a já pravila, že vůbec netuším, ale že se právě blíží nějaký autobus, tak do něj vlezu a uvidíme, kam dojedu. No kráva nebeská. To jsou mi nápady. Autobus nejel moc daleko a mě vožralou a ubulenou vyklopil kdesi na konečné. Co teď? Nevěděla jsem, kde jsem a jak odsud. Navíc už bylo po dvanáctý, takže denní spoje nepřipadaly v úvahu. Kolem občas projelo nějaký auto, taxík žádnej. Pak jsem si ještě párkrát volala se svým milým, který mi poslal několik telefonů na taxi, ale ani na jeden jsem se nedovolala. V naprostém zoufalství (opravdu totální bezmoc) jsem začala mávat na kolemjedoucí auta. Nakonec mi zastavila milá dívčina (tímto jí strašně moc děkuju a skládám poklonu za její odvahu), která mi řekla, že mě odveze. Aby toho nebylo málo, zastavili nás policajti (ona snad jela na červenou, pokud si dobře vzpomínám), mě legitimovali a měli otázky typu: "Tak vy jste se prý ztratila? A jaktože jedete sem, když trvalý pobyt máte tady?" Nakonec se mi ovšem podařilo dopravit domů, kde mě vystrašený drahý vítal již z balkónu.
Proč ten název mého příspěvku, je nasnadě. Vlastně se mi nic nestalo, až na ten loket a modřinu na ruce, za kterou mě vyváděl tramvaják. Černoch mě neznásilnil (vlastně vůbec nevím, kam pak zmizel), nikdo mě spící neokradl, narazila jsem na hodného člověka při neuváženém stopování (ono kdo ví, kdo mě taky mohl nabrat) a nakonec jsem ani na záchytce neskončila. Takže, jak pravila má kolegyně: "Tys neměla jen kliku, ale z prdele kliku!"
Příště na dámské jízdy vyrážím pouze s cedulkou na krku: Občas po alkoholu usínám, prosím vyhoďte mě z tramvaje na této zastávce. Děkuji za pochopení.
A milý pane tramvajáku, Vaše pohnutky chápu, ale příště si zkuste představit, že tohle někdo provede Vaší dceři. linkuj.cz vybrali.sme.sk
. .
.
Komentáře
pěkné (BB - Mail - WWW)
věru pěkné :-) Co dodat? Z prdele klika.
(valkil - Mail - WWW)
Nazdar BB :) Abys měl radost, tak jsem včera sebou zase řízla (vlastně střízlivá), když jsem se snažila rychle vběhnout do zatáčky jedné chodby, která byla vydlaždičkovaná. A zas na ten samej loket - AU :o))
Přidání komentáře...
|
. . .
|
