Posedlost
v rubrice Literárum
Jsem posedlý čtenář a mnohdy mi nestačí půjčovat si knížky jen v knihovně.
I když z knihovny si je musím půjčovat častěji, než bych ve skutečnosti chtěla, a to z různých pohnutek, jakými je rozloha našeho bydlení a knihovny, finance či nevědomost (Co když si náhodou koupím knihu, která prostě nestojí za to, aby zabírala místo v polici?) Ale jednou za čas (intervaly nebývají dlouhé) mě popadá posedlost a já si musím nějakou tu bichli koupit. Jedna taková posledlost mě zastihla v pondělí. V polední pauze mi skočila za krk a nechtěla se pustit. Musím si koupit knihu! A ne jednu, jedna je málo. Protože jsem den předtím brouzdala, několika knihkupectvími, byla jsem velice dobře obeznámena s tím, jaké knihy vyšly a jaké bych chtěla, a bylo jich minimálně deset. Hmm, co teď? Máme konec měsíce, dlouho po výplatě i před ní. V úterý přišla záchrana v podobě nečekaného honoráře, který jsem chňapla a hned s ním do knihkupectví, kde prodává jedna kamarádka. Ta se ihned chopila iniciativy a nosila přede mě na hromádku mnoho knih, i jiných, než jsem měla v merku a všechny za to dle ní stály. Ach jo, netrap mě, skučela jsem. Nakonec jsme dospěly ke kompromisu, koupila jsem tři. Posedlost si žádala pět, šetrnost jednu.
Domů jsem si přinesla G. G. Márqueze: Na paměť mým smutným courám. Gabo patří mezi mé velké oblíbence a jeho knihy začínám pomalu, ale jistě dávat dohromady. Pěkný počin od Odeonu vydat ho takhle hezky vcelku a ve stejné grafické úpravě. Až mě mrzí, že některý jeho knihy jsem měla už dřív a nemám je všechny z jednoho odeonskýho vrhu. Dále jsem zakoupila Michaela Cunninghama: Domov na konci světa a Chucka Palahniuka: Ukolébavku. Vlastě samý knížky od Odeonu. zjišťuju, že se mi hrozně líbí jejich grafika. A když už nějakou knihu domů, tak ať aspoň vypadá k světu, když už by nebyla co k čemu obsahem :)
Teď ještě najít čas na to je číst.
linkuj.cz vybrali.sme.sk
. .
.
