Co si víc přát
v rubrice Literárum

Lehký melancholicko-optimistický výlev

Dočetla jsem Márquezovu Na paměť mým smutným courám. Musím říct, že tahle kniha, kterou vydal Gabo po deseti letech, je už lehce odvar z Márqueze v plné síle, ale i tak stojí za přečtení, protože je tam stále patrný. A kdo jiný může sepsat příběh staříka, který si chce k devadesátinám darovat do postele pannu, načež se do té chudé čtrnáctileté dívčiny zamiluje jak puberťák? Někde o knize psali, že by to byla dobrá gerontologická příručka do domova důchodců. Dejme tomu, ale já naopak myslím, že by si ji měli přečíst i méně dospělí. Nevím tedy, jestli by to ocenili zrovna pubertálníci, ale těm stejně cokoli doporučovat, že?
Mně se "Paměť" líbila, přistihla jsem se, jak se při čtení v tramvaji dementně usmívám na svět. Jela jsem ze Starého Města, kde jsem si dala dvě malá piva, směrem k Vyšehradu, kde seděli koledzy z teatru a kde hráli Plastici, a zrovna dočítala tuhletu uzounkou knížečku, která má mezery mezi řádkama skorem jako Honzíkova cesta. Knížka měla téměř happyend, což někteří Márquezovi vyčítali. Ale co, vždyť je to pěkné darovat staříkovi k jednadevadesátinám happyend, co bychom takový pěkný čin Gabovi vyčítali. Zaklapla jsem spokojeně knížku a posléze vyslechla rozhovor jakéhosi starého muže s mladou ženou, kteří seděli naproti mě. On byl takovej ten pohlednej šedivej sympatickej dědek (tohle pojmenování je samozřejmě v dobrom). A tak si se spolujezdkyní povídal, vyprávěl jí "co ho tak bolí, ale že je na tom porád líp než ty, co sou mrtví" a jak jsou ze třídy "už jenom dva a holek pět, ale s těma už se skoro nevidí, protože furt krafaj o nemocech". A pak, že se nebojí smrti, ale umírání, že by nechtěl dlouho umírat. Jako ten Bróďa, kterej byl jeho spolužák a tohle si vyřešil po svym.
A pak už jsem vystoupila a celý mi to do sebe tak pěkně zapadalo, společně s knihou se to složilo do moc hezkýho útvaru. Vysupěla jsem na vyšehradský hradby, kde si s "mlaďochama" dala další pivo a poslouchala plastické písně těch už taky "pěkných dědků". A venku bylo teplo a světlo, červnově. A co si víc přát...

linkuj.cz vybrali.sme.sk

přidal valkil středa, 22.06.2005, 17:14:00

. . .

Komentáře

Přidání komentáře...