London Calling
v rubrice Mimoděj

Wuxia sice již náš týdenní pobyt v Londýně lehce shrnul, ale já musím též. S odstupem to nejde jinak než trochu porovnávat.

Dneska jsem po dlouhé době vlezla do pražského metra a můžu říct, že proti tomu londýnskému je nesrovnatelně příjemnější (ač za normálních okolností metro nevyhledávám, nějak mě netěší ta představa jízdy temnou dírou), neboť je větší a vzdušnější. Londýnské metro bylo stísněné i pro mě, trpaslíka, natož pak pro skoro dvoumetrového wuxiu. Malé a nízké byly tunely i samotné vlaky. Navíc tam bylo absolutně nedýchatelno a dusno. Proto jsme se na radu starších a zkušenějších, tedy zejména zkušenějších, neboť ve skutečnosti jsou mladší, po Londýně dopravovali hlavně místními dvoupatrovými busy. A to byl neuvěřitelný zážitek, doporučuji všem – pěkně do patra úplně dopředu a vyhlídková vyjížďka po Londýně je dokonalá. Navíc řidiči jsou divoši, a tak to těmi uličkami mastí, zatáčka nezatáčka, že má člověk strach, aby ho někde nepřeklopili.
Když jsme se v neděli vraceli do Prahy, překvapilo mě, jak je krásně prázdná a vzdušná, nikde žádná auta, žádní lidé. Já vím, neděle po poledni, ale skoro stejné mi to připadalo i v pondělí. Protože Londýn je plný všeho, miliony dopravních prostředků, lidí, domů, nahuštěných na sobě téměř neprodyšně. Ale taky plný parků a stromů. Tohle město určitě stojí za návštěvu, protože tak nějak sálá energií a je hrozně živé a jakoby vstřícné. Prošli jsme toho hodně, i nějakou tu hospodu navštívili. Viděli Big Ben, svačili v Hyde Parku, prolezli skrz naskrz Tate Modern Museum, v British Museum si prohlédli, co Angláni nakradli ve světě :), nakoupili na Oxford Street, živili se sednvičema, dali si fish&chips. A jednou i pravou britskou snídani, ke které jsme se ovšem odvážili až o půl páté odpoledne, a i tak to bylo peklo. Fazole, rajčata, párek, vajíčko, slanina a olejem nacucané osmažené toasty, to vše zalité kafem (protože bylo v ceně) zničí nejednoho strávníka. To bych po ránu asi nepojala. A pokud ano, mohla bych si už tak dát maximálně čaj o páté, víc ani ťuk :o) Ale musím vyzdvihnout chuť slaniny, protože to je fakt něco. Zato osmažené toustíky mi nejely.

Taky jsme se s mnohými shodli, že anglické jídlo je nepřenosné, to co tam jakž takž chutná, u nás je jaksi nijaké. Máma jezdí do Londýna často a téměř pravidelně vozí domů nějakou pochoutku, která je „fakt výborná“. Tady ji ochutná a zahodí. Plýtvání jídlem, říkala jsem si. Když jsme se vrátili my, zbyly nám nějaký sendviče, které jsme v Londýně jedli s velkou chutí. Chtěla jsem je pojíst k svačině, ale jaksi mi to nechtělo vlézt do krku. A ne a ne! No, nesnědla jsem je. Že by to bylo tím, že už jsem si předtím dala chlebík (šumavu) s máslem a baladůrem?
Ovšem, co bych tady uvítala, je anglická Coca-cola, která by asi všude na světě měla chutnat stejně, ale není tomu tak. Před chvílí jsem jednu popíjela tutaj a je opravdu sladší. Ta nahořklá chuť v Londýně mi seděla mnohem víc.

Tímto ještě posílám do Londýna velké díky našim milým hostitelům a za odměnu (nebo za trest?) jim, až se vrátí do domoviny, nasmažím 10 kilo bramboráků. Tak se tam, holoto, mějte pěkně a dejte si na nás Campbellovu polífku :-)

linkuj.cz vybrali.sme.sk

přidal valkil úterý, 4.10.2005, 15:35:00

. . .

Komentáře

(wuxia - Mail - WWW)
S tou kolou je to stejně divný. Jeden by řekl, že to je natolik globalizační nápoj, že to všude vyrábej úplně stejnou technologií a zákonitě to chutná všade navlas stejně. A ono asik nééé. To jsou ty záhady všedního dne.

( - Mail - WWW)
johohoóóóó, deset kilo říkáš? tak to tedy kam se hrabe anglická snídaně...
jsme rádi, že se vám tu líbilo, sám jsem zvědav, jak se nám bude zdát Praha malá /a milá/
metro je tu fujtajxl, pravdu díš, bus je bus /pokud se bydlí v rozumné vzdálenosti/
A ta coca-cola, to moc nepiju ani v Praze ani v Londoně. To by věděla spíš EM, ta ji pije jako lék na kocovinu, takže docela často...

Přidání komentáře...