Smrt je ... z Vysokého zámku
v rubrice Literárum

aneb Co pěkného jsem četla

V rámci Edice Lidových novin vycházejí za 99 Kč moc pěkné knihy, až mě mrzí, že většinu z nich už mám. Koupila jsem si (tedy bylo mi koupeno) jen dvě – Snídani u Tiffanyho od Trumana Capotea a Smrt je mým řemeslem od Roberta Merleho. Od Merleho už jsem četla Malevil, který se mi moc líbil a chválu jsem slyšela i na Smrt... Je to životní příběh Rudolfa Langa (inspirováno prý Rudolfem Hössem), který vede vězení Dachau a za války je posléze poslán do Osvětimi, kde se podílí na masovém vyvražďování vězňů. Vlastně dostane pokyn vymyslet, jak tuto činnost zefektivnit, aby se za den zlikvidovalo co nejvíce "jednotek". Lang postupuje s ledovým rozmyslem, pečlivými plány a absolutní nelidskostí. Román je psán chladně, jakoby stroze a tak nějak německy, až překvapí, že autor je Francouz. Z některých momentů mi sice nebylo ani trochu dobře, ale ta kniha za přečtení stojí. Když jsem ji dočetla, lehce v šoku, napadlo mě okamžitě, jak by to asi ve světě vypadalo, kdyby Němci vyhráli válku. Netušila jsem, že mi to nastíní hned autor následující knihy Philip K. Dick.
Tento manidepresivní autor sci-fi/nesci-fi psal příběhy zvláštně napjaté, které člověka jako by sešňerují a znepokojí. Muž z Vysokého zámku se odehrává asi 15 let po konci války, kterou vyhráli Němci společně s Japonskem. Japonci jsou v Americe, Němci ovládají Evropu, Židé téměř neexistují (jen v ilegalitě), Slované jsou odsunuti na území Ruska, kde rolničí. Rozehrává se tu paralelně příběh několika postav, více či méně důležitých pro politické dění. V centru děje se ocitá i kniha, v níž její autor rozvíjí představu, jak by to vypadalo, kdyby válku vyhrála Anglie a USA. Takže je to vlastně alternativní realita alternativní reality. Zajímavé je i, jak by to po válce vypadalo podle autora zakázané knihy, muže z Vysokého zámku  – dost se podobá tomu, jak to probíhalo v naší skutečnosti, ale zároveň ji nekopíruje a v mnohém se odklání. Každopádně Muž z Vysokého zámku je hodně zajímavý a možná by ho mohli ocenit i nemilovnící sci-fi.
Pak jsem rychle přečetla (čte se totiž velice rychle) knihu Edgara Dutku U Útulku 5, ve které popisuje zážitky z dětského domova, kde trávil část dětství, když jeho maminku zavřeli do kriminálu. Je to psáno hrozně hezky, svižně, jazykem devítiletého kluka-rošťáka.
Přečetla jsem také Neala Stephensona a jeho kyberpunkový Sníh, což mě nadchlo a od toho pána ještě musím určitě něco přelouskat. Ani se mi nechce vypisovat náznak děje, protože je to krapítek složitější, ale má to grády a vodpich, sviští to stejně jako jedna z hrdinů, patnáctiletá kurýrka S. O. na svém skejtu.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

přidal valkil pátek, 14.10.2005, 16:46:00

. . .

Komentáře

Přidání komentáře...