Histories inédites du Petit Nicolas
v rubrice Literárum
Pro čtenáře od devíti let. Píší v knížce. Naštěstí neomezují vrchní hranici, protože bych si pak možná připadala divně. Ale i když proč vlastně?
Mikulášovy patálie byla má nejoblíbenější dětská knížka (asi vedle Dětí z Bullerbynu) a posléze jsme zjistili, že stejně tak to měl i wuxia. Narozdíl od něj jsem je ale neměla doma a musela si je neustále půjčovat z knihovny. I tak jsem je četla snad milionkrát. Posléze Mikulášovy příhody (rozložené do pěti knih) vydal BBart, tak jsem si je jako dospělá ihned všechny opatřila. A opět je mnohokrát četla.
Když jsem zhruba před měsícem zjistila, že Albatros vydá sérii dalších nikdy nevydaných příběhů, bylo doma radosti. A už ji máme doma a je to zase skvělý čtení. Mikuláš a jeho kamarádi ze školy nezklamali. Takže je tu například Vendelín, hrozně tlustý kluk, co pořád jí a je upatlaný od jídla, silný Albín, co rád rozdává rány pěstí do nosu, Augustýn s bohatým taťkou, šprt a mazánek Celestýn, Kryšpín, který je ve třídě nejhorší, protože není moc dobrý v matematice, mluvnici, dějepisu a zeměpisu. A pak dospělí, Mikulášův tatínek a maminka, vypečený strýček Evžen, paní učitelka a samozřejmě školní dohlížitel Polívka.
Nové příběhy z otcovy pozůstalosti vydala Anne Goscinny a byl to skvělý počin. U nás teď vyšla první část a ještě vyjdou dvě, tak je na co se těšit.
"Zítra nás s tatínkem čeká důležitá cesta," řekla mi maminka, "budeme pryč skoro celý den. A tak nás napadlo, miláčku, že bys pro jednou mohl obědvat ve škole." Dal jsem se do breku a křičel jsem, že ve škole jíst nebudu, že je to tam hrozné, že to jídlo nejspíš nestojí za nic, že nechci strávit celý den ve škole a nevytáhnout z ní ani paty, a jestli mě k tomu budou nutit, budu nemocný, uteču z domova, umřu a všechny to bude náramně mrzet.
linkuj.cz vybrali.sme.sk
. .
.
