"Hergot donrvetr krucajs element,"
v rubrice Mimoděj
chtělo se mi dnes poránu zařvat, možná bych neváhala ulevit si i ostřejším a sprostějším výrazivem. Ale nakonec jsem jen zakňourala: "Ach jo, už nééé!"
To když jsem vyhlédla z okna a viděla na stromech, domech i trávnících sněhový poprašek a z nebe se neustále sypající sníh. Jediné, čím jsem si mohla zmírnit splín, který na mě padl při pohledu na šedivé pošmourné ráno, byla představa, že je půlka listopadu. Vykouknu z okna a zaraduju se: "Jéé, první letošní sníh, to je tak hezký, jak je okolí pod sněhem, úplně to září, to je něco jiného, než jen ty holé větve, škoda, že je to mokrý a hned to roztaje."
Jenže pro někoho, kdo se jako já probudil ve čtyři ráno a zadřímal zas až ve čtvrt na sedm, když mu před sedmou měl zazvonit budík a vyhnat ho do práce, to pořád byl konec března, začátek jara a hnusnej sníh, kterej naštěstí taje. "Mně by snad bylo milejší, kdyby pršelo, to se k jaru aspoň hodí, ale to bílo už vážně nesnáším," povzdychla jsem si, navlékla se do černého, na hlavu si narazila kapucu a vyrazila do nečasu. Naštěstí se teď rozhodli, že na trase Levského-Lehovec konečně roztopí tramvaje (což nečinili téměř celou zimu), a tak jsem se mohla v teplíčku rozplácnout na sedačce, předstírat, že si čtu a nevnímat nic, ani padající sníh.
Ale přece jen mám teď pěknou vyhlídku do budoucna, už jen osm dní a tradá pryč ze zaměstnání a na mateřskou. Doufám, že žabák zůstane v chlívečku až do svého termínu, abych si aspoň chvilku ještě mohla třeba vychutnat pocit, že když venku sněží, můžu zůstat v posteli a nikam se nevydávat, že když se vzbudím ve čtyři ráno, je jedno, kdy posléze usnu, protože nebude natažený žádný protivný budík, že když bude pršet, sněžit, foukat, budu moct počkat, až to přejde a pak se pomalinku beze spěchu procházet na sluníčku. Ano, moc hezké představy, ale do příštího měsíce a půl nemá cenu vůbec nic plánovat. Prostě nechám čas plynout a uvidím, jak se námi naloží.
S plánováním souvisí ještě jedna věc, na kterou si musím postěžovat. Člověk třičtvrtě roku čeká na nějakou oblíbenou kapelu, aby si mohl ještě užít na koncertě a nic. A pak bum, přijede jich několik, pokud možno v rozmezí měsíce, někdy se kryje i dnem. A navíc už ve velice nejistém období. Takže:
29. 4. The Dresden Dolls
29. 4. I AM X
15. 5. Hugo Race
24. 6. Placebo
Chci jít na všechny a kdo ví, jestli dám aspoň ty Dresden Dolls, kteří mě lákají převelice. Prostě musí béby vyčkati, kam by se taky dralo, když je venku tak pošmourno, lezavo, ohavno. A jestli budu mít velké dilema, kam 29. dubna vyrazit, třeba to rozhodne za mě.
linkuj.cz vybrali.sme.sk
. .
.
