Eragon
v rubrice Literárum
Tak už jsme se s wuxiou zase jednou boxovali o knihu. A s Mikulášem o jídlo.
Eragon dost všude chválili, a tak jsem si říkala, proč ho taky nezkusit. A tak jsme zapůjčili. Wuxia se do něj pustil jako první a hned hlásil, že ho to asi bude bavit. Jednou však doma knížku zapomněl a já jen tak nakoukla... Od té chvíle jsme se dohadovali, kdo kdy bude číst, protože mně se samozřejmě nechtělo čekat, až to wuxia dočte. Jsem holt zvědavá. Eragon není takové peklo jako Potter, dá se bez něj docela obstojně vydržet. Ale když si ho občas uzmul drahý, mívala jsem pocit, že mi tak trochu něco chybí.
Eragona napsal mladý autor Christopher Paolini. První verzi údajně začal psát v patnácti letech. Vyšla, když mu bylo 19. Člověk v této fantasy samozřejmě najde určité věci, které už četl, nebo mu něco připomínají, prostě inspirace je patrná. Ale i tak, je to dobře napsané, má to spád a hlavně to vůbec není hloupé. Naopak. Paolini má hodně dobrých nápadů, které dovedně využívá. Jsem docela zvědavá na film, ve kterém se objeví Jeremy Irons, John Malkovich nebo Robert Carlyle, takto všechno mí dosti oblíbení herci.
A o čem Eragon je? Především zase o cestě, za pomstou, útočištěm, záchranou, dobrem, o boji proti zlu. Putuje mladík, který objeví dračí vejce, a když se mu z něj vylíhne dračí mládě, nevědomky se Eragon stává Jezdcem, jejichž historii oplétají povídačky, pro něj těžko říct, zda pravdivé. S ním se na dlouhou cestu vydává stařec Brom, vypravěč těchto starých zkazek a taktéž Eragonův guru. A je jasné, že oba čeká mnoho střetů s nepřáteli, mnoho nového a spoustu práce. Tož to zkratkovitě ono. Vzápětí jsme se pustili do pokračování jménem Eldest a můžu říct, že se mi ta pohádka dost líbí, i když se v Paolinim probudil tak trochu grafoman a některé úseky příběhu bych mu řádně prosekala. Ale čtivo je to jinak příjemné, nenáročné a hodící se do toho parna, které nás už několik týdnů zužuje.
Když vyšla kniha na mě, mezi kojením, přebalováním, uspáváním a mazlením se s Mikšíkem jsem louskala. Místo abych třeba uklízela a vyvářela, prala a žehlila (to do jisté míry zvládám taky – fakt!). Jsem ráda, že jsem se teď nepustila do toho Pottera, protože to by Mikuláš možná nedostal ani najíst :). Jak to budeme dělat, až vyjde sedmička, to teda netuším.
Jinak Mikulášek roste, tloustne a prospívá, mlíko mu snad chutná, i když u každého krmení spolu většinou svádíme líté boje, kdy do mě mydlí, štípe mě, škrábe a vříská. Asi má pocit, že si musí jídlo zasloužit a ne jen přijít a dostat všechno pro nic za nic. Taky je trošku zvláštní miminko v tom, že řve ne před jídlem, ale po něm. Jak říká wuxia, oslavuje pokrm bojvým pokřikem. Trošku mě mrzelo, že si zvykl na dudlík, ale lepší, než kdyby se ládoval vlastní rukou, k čemuž měl sklony už v porodnici. Dudlík mu snad časem sebereme, což bychom s rukou asi nezvládli. Uříznout? :)
linkuj.cz vybrali.sme.sk
. .
.
