Šestinedělí... Ó jéé!
v rubrice Mimoděj
Ještě před narozením Mikuláše mi maminy sdělovaly, kterak je to s dítky těžké hlavně v šestinedělí. A po šestinedělí? Ó jéé, to už se všechno změní, všechno to bude jinak.
Pravily to většinou s výrazem, který vyzařoval jediné. Úderem prvního dne po ukončeném zásadním šestinedělí se stane zázrak a s dítkem, se kterým to doteď bylo složité, to bude zcela jinak. Znělo mi to tak, že najednou začnu chápat jeho potřeby, ono samo začne být chápavější a navíc na začátku nového období se zacelí všechny rány po porodu. A svět bude veselejší. Když se Mikeš narodil, nepřipadalo mi to tak šílený, jak některé maminky vyprávěly. Malej hodně spinkal, hlavně v noci. Občas samozřejmě zazlobil, třeba u krmení, nebo se zavztekal. Noční můra všech rodičů, prdíky, se taky neukázala být tak zlou, protože Mikulášek si s nima docela dokázal poradit a většinou je vyhnal sám. Podporován hektolitry fenyklového čaje, kterým jsem se prolévala. Bříško ho v tomto období zazlobilo asi třikrát. Já sama jsem se hojila vcelku rychle, takže už po třech týdnech mi bylo docela dobře. Nicméně i tak jsem na konec šestinedělí čekala s napětím. Co se u tohoto relativně hodného miminka asi změní? Začne hned mluvit a sdělí nám své představy o svém budoucím působení na planetě? Bude snad způsobně jíst příborem či už docházet na nočník?
Změna přišla opravdu, kupodivu se však vyvinula opačným směrem. Den po očekávaném konci „starého období" a nástupu „nových zítřků" nás po ránu nemile překvapilo bolavé bříško. A problémy s ním se objevovaly stále častěji. Navíc Mikuláš objevil zálibu ve vztekání, a tak nás začal co chvíli překvapovat báječnými záchvaty. Ustávajícími jen v náručí, a to si panáček ještě, prosím, diktoval, v kteréžeto pozici by rád setrvával a jak se s ním má pohybovat. Jakmile se pozice změnila, či se chovající přestal posunovat po bytě, popřípadě z nohy na nohu, nebo jsme ho nedejbože položili, vřískot začal nanovo. Tak to teda ne, kamaráde, museli jsme si říct nakonec a i když nám to rvalo uši i srdce, začali jsme ho při záchvatech strkat do postýlky, kde se většinou nakonec ukřičí a usne. Bohužel záchvaty ještě neustaly, naopak nabírají na délce i intenzitě a to už máme po osminedělí. Poslední dva dny se navíc přidalo téměř neustávající kňourání a pobrekávání z neznámých důvodů. Snad je to tím vedrem, horkem, dusnem, které možná i někdy skončí. Jenomže kdy, to se do té doby k hysterčení propracujeme i my a budeme tu svorně s Mikulášem hulákat do stěn.
Ale abych nebyla jen negativní, taky se nám skřítek začal smát, reaguje na naše hlasy a zvlášť ráno, když je vyspinkaný, a zvlášť při přebalování, když je nahatý, dokáže vyloudit tak nadšené a veselé výrazy, že se nad ním rozplýváme blahem. A vzteky bývají zapomenuty. Na čas – než se mladík zase začne nudit a pořvávat na nás: No tak, bavte mě, rodičové. Od čeho si myslíte, že tu jste?
linkuj.cz vybrali.sme.sk
. .
.
