A na začátku byla věta...
v rubrice Literárum
Tuhdá, sedíce v hostinci, jsme si vyprávěli o tom, zda a jak je důležitá první věta románů. Zároveň vzpomínali, jestli nějaké z těch prvních dáme dohromady. Něco se do kupy dalo, zvlášť ti z nás s lepší pamětí, případně s takovými čtenářskými schopnostmi, že čtou rychle a mnohokrát dokola, si vybavili. A tehdy mě napadlo některé z prvních vět vybrat a poskládat. Dostala jsem se k tomu až teď a v naší knihovně hmátla po některých oblíbených knížkách. Co se z nich vylouplo, je níže. Jsou důležité? Zaujmou? Vtáhnou do děje? Posuďte sami.
Byl jasný, studený dubnový den a hodiny odbíjely třináctou. Amadis Dudu kráčel nepřesvědčivě úzkou uličkou tvořící nejdelší ze zkratek, po nichž bylo možno dospět k zastávce autobusu číslo 975. O mnoho let později, když stál před popravčí četou, vzpomněl si plukovník Aureliano Buendía na ono vzdálené odpoledne, kdy ho otec vzal k cikánům, aby si prohlédl led. Světem panuje skálopevné přesvědčení, že svobodný muž, který má slušné jmění, se neobejde bez ženušky. Thomas Tracy měl tygra. Dům stál na mírném svahu na samém konci vesnice. (resp. Kdesi daleko v zaostalých a nezmapovaných končinách onoho cípu Západního spirálního ramene naší Galaxie, který si rozhodně nemůže dělat nárok na módnost, leží jedno malé bezvýznamné žluté slunce.) Ve svém domu, ve slunci říčního břehu poblíž člunů, ve stínu šálového lesa, ve stínu fíkovníku vyrůstal Siddhártha, krásný syn, mladý sokol, spolu s Góvindou, svým přítelem, synem bráhmanovým. Když Sider po prvé projížděl alpským městečkem Cortonou, učinil naň velebný kraj koldokol dojem tak mocný a tak zvláštní, že na nejbližší stanici vystoupil z vlaku a vrátil se tam. Mnozí odvážlivci, když se octli na počátku velikolepého měsíce června, usedají do stínu platanů a jejich urputné vzezření se stává mírným. Colin byl s koupáním u konce. V nemocnici při chlapecké části sirotčince v St. Cloud's ve státě Maine měly dvě zdravotní sestry za úkol dávat novorozencům jména a dohlížet na to, že se jejich maličké penisy po povinné obřízce zahojí. Maminka přežila tatínka jen o rok, a tak se stalo, že jsem se dostal k dědečkovi a babičce. V těch dobách bylo téměř nemožné najít na Manhattanu laciný byt, takže jsem se musel nastěhovat do Brooklynu. V melounovém cukru se skutky dály a naplňovaly, jako se můj život děje a naplňuje v melounovém cukru.
A samozřejmě: Pan a paní Dursleyovi z domu číslo čtyři v Zobí ulici vždycky hrdě prohlašovali, že jsou naprosto normální, ano, děkujeme za optání.
Citováno z: George Orwell – 1984, Boris Vian – Podzim v Pekingu, Gabriel García Márquez – Sto roků samoty, Jane Austen – Pýcha a předsudek, William Saroyan – Tracyho tygr, Douglas Adams – Stopařův průvodce po Galaxii, Hermann Hesse – Siddhártha: indická báseň, Ladislav Klíma – Slavná Nemesis, Vladislav Vančura – Rozmarné léto, Boris Vian – Pěna dní, John Irving – Pravidla moštárny, Forrest Carter – Škola malého stromu, William Styron – Sophiina volba, Richard Brautigan – V melounovém cukru
A jako oblíbený bonus: J. K. Rowling - Harry Potter a Kámen mudrců.
linkuj.cz vybrali.sme.sk
. .
.
