Standup!
v rubrice Mimoděj

Mikuláš si dnes v postýlce poprvé stoupl.
A já to zrovna neviděla od začátku. Po ránu se popelil v postýlce, lezl sematam a já ještě poklimbávala. Když najednou slyším wuxiu, jak říká: "Jé, Mikeši, ty stojíš." To mě okamžitě vzbudilo a fakt. Náš píďalka se vyšplhal po šprušlích a zíral na nás z výšky. Stál tedy velice vratce na těch svých volšových nožičkách, podlamovaly se mu jak po flámu – ale stál! Do chůze má určitě ještě daleko, ale je to zvláštní zlom, když vidím toho človíčka, který ještě donedáva bezmocně ležel na zádech a nezbývalo mu než čekat, co se bude dít, jak stojí, v očích má vítězoslavný pohled a kouká na nás spatra. Najednou mi dochází, jak to hrozně utíká. A přestože stále netrpělivě očekávám jeho další pokroky, nejraději bych čas na chvíli zastavila nebo aspoň zpomalila. To si pořád člověk říká, už aby se malej otáčel, aby lezl, seděl, chodil, něco řekl. Ale pak se děsí, jak to všechno letí, že už se dítko plazí a sedí v kočárku. Vždyť nedávno ještě jezdil na procházky s malým červíčkem, který pořád jen spinkal, a koukal přitom do cizích kočárů na ty hrozně velké už sedící děti a říkal si ´To ještě potrvá, než takhle povezu našeho´. A vůbec, představa, že to jeho miminečko bude takovejhle klacek, mu připadala skoro neuvěřitelná. A ono šup jeden den, druhej den a miminečko už papčí zeleninu, třetí den, čtvrtej den plazí se jak žížalka po bytě, pátej den, šestej den a nenechá si líbit ani ň, protože už přece ví, k čemu má ruce. Jsou to šikulkové a je skvělý je pozorovat, jak se vyvíjí. Tak čím nás příště mladý pán překvapí?

linkuj.cz vybrali.sme.sk

přidal valkil úterý, 6.03.2007, 22:31:00

. . .

Komentáře

Přidání komentáře...