Coś nowego
v rubrice Mimoděj

Co je u nás doma nového, neboli Mikulášova „Tenkrát poprvé"

 

Zrovna jsem si říkala, že Mikulkovy pokroky nejdou zařadit do škatule Poprvé, protože se vyvíjí tak nějak postupně, ale zrovna dnes si jedno první uhnal. Jelikož je to malý závistivec, má ve zvyku děsně nás otravovat při jídle. Prostě chce to, co máme my, ničím jiným ho v tu chvíli většinou neuplatíme. Tak se ke mně hrnul, až mu nožky podjely a on se bacil o nohu od stolu tak šikovně, že mu rázem vyskočila boule. První boule! Ne že by před tím neupadl, ale boule se mu zdařila poprvé (kupodivu jak rychle vyskočila, tak rychle se začala ztrácet). Od doby, co se poprvé v postýlce postavil, uběhly skoro dva měsíce a pokrok v pohybu je u Mikuláše fakt znatelný. Zatím nechodí a jestli uteče roku, se teprve uvidí. Já bych na to nesázela, protože nohy pořád ještě neumí využívat jako třeba ruce a taky je má o dost slabší. Zato v rukách má sílu, že občas nestačíme zírat. Zprvu stál v podstatě jen díky nim a jejich opoře. Vytáhl se jimi nahoru, nožičky se opile kinklaly, a když se chtěl v postýlce posunout, jenom ručkoval a nohy nechával za sebou. Teď už je ovládá lépe, má je pevné i několik kroků kolem nábytku udělá. Ze stoje si s přehledem sedá nebo kleká, z leže si zase klekne nebo sedne. Od včerejška dokonce začal pořádně lézt po čtyřech, teda když se chce někam dostat rychle, pořád sebou ještě plácne na bříško a jak Meresjev se píďalkuje po bytě. Dělá pápá a když má náladu, jak je velkej. Pacičky ho asi nenaučím, proti tomu vyloženě bojuje, když to dělám jeho rukama, zatíná je, a když mu to ukazuju svýma, chytá mě a odstrkuje. Zato berany duc dělá s velkým potěšením a hlavou na nenene taky kroutí jak divej. To s ním ještě budou boje, se svéhlavičkou. Schovává se pod dekou a dělá kuk, líbí se mu Kuřátko v obilí a když mu wuxia s hračkama hraje divadýlko, vejská nadšením. Prostě radosti a o trochu víc starostí a hlídání, protože už se dostane skoro, kam chce. Taky mlaďocha od devátýho měsíce posazujeme na nočník a je už tak z 90 % úspěšný :-) Překvapuje mě, jakou má šílenou paměť, nebo jak si nenechá nic líbit. Dříve jsme mu něco sebrali a přestalo to pro něj existovat, pak stačilo za něco šikovně vyměnit a spokojil se s tím, teď už ani náhodou. Většinou chce to, co máme v ruce my a i kdybych mu podala totožnou věc, nezajímá ho. A tak dál a tak dál. Pokroky jsou teď docela velké a časté a asi se sem občas nezapomenu pochlubit, jako správná mamina (hehe).

Teď tu pěkně sedím, tatíka máme na mejdáně, já popíjím kafe a přikusuju k němu dětský sušenky a mám radost, protože jsem si dneska konečně koupila sluneční brejle. Mám s tím totiž problém, neboť ve všech vypadám jak moucha cécé. V těchhle sice taky, ale jako jenom hrozně malinká muška cécé. A to už mi radost nezkazí.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

přidal valkil čtvrtek, 3.05.2007, 22:04:00

. . .

Komentáře

Přidání komentáře...