Silný srábek
v rubrice Mimoděj

Minule jsem tady naše mládě docela vychvalovala, tak zase z jiného soudku. Mikuláš právě prochází zajímavým obdobím, kdy ho jakýkoli cizí (vlastně i známý) člověk kromě nás rozbulí.

Dle chytrých návodů na děti kolem osmého měsíce projdou touhle fází skoro všechna dítka. Začnou si uvědomovat, kdo je jejich a kdo ne. Mikulda se poprvé začal k některým lidem chovat nedůvěřivě tak okolo šestého měsíce, někoho nemusel vůbec (např. mého bratra), na někoho si zvykl. Zhruba před měsícem však přestal pojímat všechny, takže když na něj někdo promluví, nebo se jen podívá, nastane srdceryvný řev, mlaďoch se schovává, kam může, a ječí. Všichni od něj uskakují se slovy: „Tak já jdu radši pryč!" a on na nás kouká, jako bychom mu ubližovali, ohrnuje rtíky a vzlyká. Většinou si za nějakou chvíli na neznámou osobu zvykne, to ovšem neznamená, že by měla ona vyhráno. Byla u nás ve čtvrtek na návštěvě babča, Mikuláš chvíli ječel, ale pak si s ní hrál a byla pohoda. Druhý den jsme šli na oplátku my k ní a spustilo se to nanovo. Nu tak snad ho to brzo přejde, toho našeho malýho citlivku. V pátek jsme navštívili Knižní veletrh, kde se taky v tomto smyslu projevoval, ale vzhledem k tomu, že tam bylo tůze mnoho lidí, musel si zvyknout, jinak by se snad uřval.

Kromě toho, že je to malý srábek, je zároveň velký silák. Onehdá jsme v dřevotřískovém konzumu pořídili šuplata do kuchyně. Uznávám, že byly spíše ze šuntí řady, ale v podstatě jsme neměli na výběr. Nevím, na co myslel ten, který tvořil naši současnou kuchyni, ale praktik to moc nebyl. Zkrátka, hledala jsem vhodný úložný prostor pod dřez, ale nic se nehodilo rozměrem, bylo moc vysoké, dlouhé a nejčastěji hluboké. Když jsem v Ikea objevila kontejner do pracovny a zjistila, že jeho rozměry přesně pasují k nám, neváhala jsem s koupí. Sestavili jsme ho docela bez problémů. I když je fakt, že určité díly šly připevnit zhruba čtyřmi způsoby, z nichž pouze jeden byl ten správný a to se dalo zjistit až na konci montáže, a my to samozřejmě měli blbě. I tak beru sestavbu jako bezproblémovou. Mikulášovi se nový objekt v domácnosti moc líbil, dalo se k němu stoupat a něco vysouvat a za něco tahat. Tři týdny tak různě tahal a zkoušel, až jednou pořádně trhnul a šuplík urval – tedy jeho přední část. A to tak důkladně, že už nešla našroubovat zpět, neboť tam cosi vylomil. Měli jsme původně v úmyslu, jít Švédům jejich nábytek vrátit, teatrálně jim mávat nebohým dítětem před očima a pořvávat cosi ve smyslu: „Toto slabounké dítko ten váš šunt pouhým dotekem rozklížilo!", ale nakonec jsme koupili lepidlo a wuxia nábytek šikovně vyspravil. Zatím drží, alespoň do doby, než se do něj náš siláček opět řádně opře.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

přidal valkil pondělí, 7.05.2007, 12:18:00

. . .

Komentáře

(Karol - Mail - WWW)
Nedáváte mu moc špenátu? :)

(bosorka - Mail - WWW)
A sakra, zrovna dneska ho měl k obědu! To přijde zítra celá wuxiova lepičská činnost vniveč.

(BB - Mail - WWW)
Jestli není chyba v tom, že jste přechytračili soudruhy z IKEA a vymysleli vlastní způsob montáže :-) Jinak potvrzuji, my jsme taky Mikše dovedli k slzám...

Přidání komentáře...