Prší, prší, prší
v rubrice Mimoděj
Víc nežli se sluší
Teď teda sice za oknem jasno, slunce žhne jak zběsilé, teploměr praská ve švech, ale my už máme samozřejmě po dovolence. Říkám si, že snad lepší neplánovat, protože nám všechno dopadlo úplně jinak, než jsme mysleli. Kolem Cyrilů a Husů jsme nakonec zůstali v Praze (wuxiův zlý zaměstnavatel jinak nedal) a ten další týden nejeli do Kostelce (zlý zaměstnavatel Kačochů nedal), nýbrž na Luka za bábinou a ďouďou. Nakonec to bylo docela v pohodě, až na to zatrolený počasí tedy. Místní loucké koupalisko, na které jsme si brousili zuby, zelo prázdnotou, ani my se při 15° a slejvácích neodvážili. Výlet do Jihlavy byl jedna velká průtrž, mokrý oblečení a Mikuláš zavřenej pod pláštěnkou. Pak bylo střídavě deštivo a když jsme se v pátek navrátili do Práglu, vylezlo svině sluníčko a začalo bejt hezky. Ale Mikuláš na Vysočině chytil barvičku, trochu rýmu, vylezl mu další zub, jedl knedlíky a rybízovou buchtu, měl první krvavý úraz (zubíky jsou ostré a rty toho taky moc nevydrží) a my si užívali domácí výtečnou hutnou stravu a chvíle bez mlaďocha, když ho prarodičové vyvezli ukázat místním babkám.
Ten týden v Praze jsme jeden den byli v Zóji v Tróji, ale výlet taky nedopadl zrovna podle našich představ. Ráno bylo příjemně, ani zima ani teplo, trošku pod mrakem. V Zoo dokonce vylezlo sluníčko, zvěř měla leháro, povalovala se a byla obecně zlenivělá. Vzali jsme to vrchem a něco i viděli, akorát do indonéské džungle jsme se nedostali, páč tam bylo zrovna dost narváno. U vlků to ale začalo, skoro zničehonic se protrhlo nebe a začalo lejt jak z kropicích vozů, schovali jsme se pod nedalekou stříšku, kde jsme přečkali nejhorší a pak vyrazili dál, přestože trochu ještě krápalo, ale protrhané mraky vypadaly nadějně. Opravdu jen vypadaly. Za chvíli to začalo nanovo, zvířata zmizela do kutlochů, jen tygr naprdle testoval, jestli by už přece jen nevyšel ven.
Spodní část ZOO jsme prolítli a usoudili, že to nemá cenu a že sem raději zavítáme opět jindy. Tak bohužel nedošlo na opičáky, dravé ptáky, na Jindrovy oblíbené papoušky a moje nejoblíbenější šelmy kočkovité. Stejně bude mít Mikuláš ze zvířátek větší pojem až třeba za rok, lachtani se mu sice moc líbili, ale daleko větší srandu měl z toho, když ho pak doma olízal pes. Sotva za náma zaklapla brána, vykouklo sluníčko a mraky se rozpadly, klasika. Tož jsme si aspoň udělali pěknou procházku Stromovkou a tvářili se, že nás nic nemůže otrávit.
Jo, a blejskli jsme pár zviřátek
linkuj.cz vybrali.sme.sk
. .
.
