Nespím
v rubrice Mimoděj

Neusnula jsem, i když můj blg trošku ano. Na vině ovšem nejsou podzimní sychravé, do postele zvoucí dny, nýbrž práce, práce a zase práce.

 

Jsem nějak zavalena, snažím se seč můžu vše udělat, leč pořád před sebou tlačím resty. Jak něco dodělám, už mám v mailu novou zásilku. Díky tomu chátrá naše domácnost a já propadám stresům, že nestíhám. Do toho mělo naše robě pěkné prudné období, kdy proběhla recidiva z 10. měsíce, tedy šílení z cizích (i ne tak cizích) lidí. Tentokrát sice neřval úplně vždycky, ale neustále jsem ho měla zabořeného mezi nohama a kdybych měla sukni, mám ho stoprocentně pod ní. Odtud zvědavě vykukoval, ale nikdo na něj nesměl ani špitnout. S dětmi naštěstí tenhle problém neměl, takže mě k mé nemalé radosti tahal neustále na pískoviště. Což znamená korigování bitev o bábovkové nástroje „půjč, neber" a řešení, kolik má to které dítko zubů a jestli už pije z hrnku a jestli dudlíkuje, nebo ne. Ale já si nemůžu sednout a vyhřívat se na posledních zbytcích teplého slunka, jelikož moje ratolest jednak ještě není tak zdatná, aby si na pískovištních atrakcích poradila sama, a druhak je to útěkář, takže jeho a ještě jednu holčičku jsme neustále odchytávaly venku na silnici. Zábava na několikátou.

Po stydlivém období následovalo vynucování si čehokoli neuvěřitelně vysokým ultrazvukovým pištěním, ze kterého jsem zejména já šílela. Naštěstí už jsme ho to odnaučili a teď na nás houká hlubším a snesitelnějším tónem. Jinak je ale Mikuláš docela pohodář, často se směje, rozumí už mnohému a když náhodou ne, stejně ho podezřívám, že to na mě hraje. Chodí asi od 14. měsíce. Chvilku mu trvalo, než se rozhodl, že je opravdu lepší chodit než lézt, ale teď už lítá jak o závod, takže probíhají různé boule, odřeniny a prokouslé rty. Naštěstí mlaďoch docela umí padat, takže to, že je schopný zakopnout o každé stéblo, vyvažuje akrobacií v pádech. Nemůžu o něm říct, že je nemluvný, pořád žvatlá, krásně intonuje, ovšem slova jaksi nepřicházejí. I když, umí si říct o jídlo (mam-mam-mam) a o pití (gou-gou-gou) a všichni ptáci dělají gaga. Hodně se po nás opičí, prdí na pusu, dělá indiána, vyplazuje jazyk a další kraviny, ale jakmile zkoušíme učit ho nějaká slova, tváří se, že ohluchl. Zatím ještě nejspíš „nebyl důvod ke stížnostech". Což mi připomíná, že Mikuláš začal dělat pacičky, v 15. měsících, kdy už jsme to vzdali s tím, že to prostě nebude umět, sám začal. Prostě samostatný Göthík, jak se patří.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

přidal valkil úterý, 9.10.2007, 12:45:00

. . .

Komentáře

(wuxia - Mail - WWW)
Počkej, až se rozpovídá, to se teprve dozvíme věci.

(bosorka - Mail - WWW)
No, nevím, jestli se mám těšit...

Teda tohle je blog... (voitech - Mail - WWW)
...k nezaplacení! "Hodně se po nás opičí, prdí na pusu" - :-). A taky už vím, proč se to rádio tehdy jmenovalo gaga.

Už abych měl taky nějaký robě, abych konečně začal psát aspoň trochu vtipně.

voitech (bosorka - Mail - WWW)
Jen pořiď dítko, možná pak taky tak pěkně zinfantilníš jako já. Hele, ale někdy je to skoro lepší, než se tvářit, že jsi dospělej :)

(voitech - Mail - WWW)
Já razím přístup, že člověk je dospělej teprve tehdy, když pochopí, že nikdy dospělej nebude. :-)

Přidání komentáře...