Hrajeme si, nehrajeme
v rubrice Mimoděj

Jak jsme se začleňovali do kolektivu.

Jelikož je Mikulín tak trošku trubička, která si od dětí nechá všechno vzít, už si delší dobu říkám, že bych ho měla brát někam do kroužku mezi ratolest. Což je pro mě osobně ovšem najtmér jak bič. Chození na pískoviště už vydejchám, ale pokud jsme tam sami dva, jsem přešťastná. A to jeho sociální sbližování s jinými dětmi ani trochu nepodpoří. I tak jsem o kroužcích mluvila a leckteré si našla na internetu, ale to bylo vše. Z podstaty se mi prostě nechtělo jít někam s maminama juchat v kroužku, tleskat, říkadlovat a povzbuzovat robátka k výkonu. Pak mě ovšem na cosi podobného začala lákat Zůza, která tam s Anež chodí už dva roky. Lákala mě tam od prosince, ale mě se každé úterý vždycky něco přimotalo do plánu nadechnout se, vzít Mikeše a vstoupit do tygří klece. Tu jsem byla chorá já, tu mladej, tu jsem musela k doktorovi, pak jsme měli doma nehodu vyžadující inštalatéra atd. atd. Neříkám, že se mi tyto náhody nehodily. Vlastně jsem si vždycky oddechla. Ale tohle úterý jsme fakt nic neměli a já si ani neuměla nic vymyslet a navíc Z+A taky razili, tak jsem sebrala veškeré odhodlání a šli jsme na hrátky maminek s dětmi. Skoro jsem tam nedošla, ještě kousek od onoho místa jsem se málem otočila a šla domů, do telefonu mámě kňourala, že na tohle nejsem. Její ujišťování, že když jsem byla malá, podobné věci mě bavily, mě vážně nepřesvědčilo. Co mě bavilo před 27 lety... Připadala jsem si, jako když jdu na zkoušku nebo pracovní pohovor, ztažený žaludek, úzkost. A to jen proto vejít, chytit podobně postiženou maminu za ruku a kolo kolo mlýnský.
Ale překonala jsem se. Vešli jsme, Mikulda způsobně sešel po schodech a to bylo všechno. Pak seděl v koutku, pokukoval a veškeré mé snahy vtáhnout ho do děje, se míjely účinkem. Nakonec jsem do koutku k němu přisedla taky a pozorovala juchající kolektiv. Asi na to vážně nemám, ani já, ani Mikeš, pomyslela jsem si. Pak ovšem paní profesorka Mikuldu pochválila, jak je hodnej a mě všichni ujišťovali, že ze začátku jsou takové všechny děti (a často i maminky). Nevím, jestli mě přesvědčili, abychom přišli znovu. Příští úterý mám doktora.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

přidal valkil středa, 27.02.2008, 13:43:00

. . .

Komentáře

(wuxia - Mail - WWW)
Však kdyby došlo na říkačku o tom ševci, kde se praví "když ho blechy štípaly, házel po nich výkaly", on by se Mikešíno přidal.

(RVHP - Mail - WWW)
To se dá pochopit, skupení matek musí být peklo.

(Karol - Mail - WWW)
Ani nevíš, jak s tebou soucítím a děsím se doby, kdy něco takového nevyhnutelného potká nás. Co takhle spolek padlých matek v zahradním hospodinci a děti popelící se pod stoly?

Karol (bosorka - Mail - WWW)
Nejideálnější, co může být. Už aby bylo teplo!

(spoon - Mail - WWW)
hehe jak te chapu ale vis co nejsou vsechny skupinky stejny a matek co si nemaj s kym popovidat se da uspesne stranit kdyz je potreba a obcas se tam objevjej zajimavy typy. Hledej dal a neboj se!

(bosorka - Mail - WWW)
2spoon: Tam je blbej ten blok ve mně, ani nevim, jestli se mi chce něco hledat.

Přidání komentáře...