Prenatální výchova v Čechách
v rubrice Mimoděj

Zlé sémě a pak lapák

Všude se píše, jak se máte dítku věnovat, ještě když je bezpečně uloženo v břiše. Máte mu zpívat, povídat si s ním, pouštět mu hezkou relaxační hudbu, působit na něj prostě už od zárodku. Vzala jsem ty tyto rady k srdci a přichystala našemu malému vetřelčeti pěkný víkendový program. Vyrazili jsme si na koncert páně Nicka Cavea a jeho The Bad Seeds. Co bychom pro svého potomka neudělali, aby se vyvíjel, jak je potřebí. Nejprve jsem ho nakrmila bagetou a obdarovala několika hlty piva, a poté jsme se odebrali do haly. Stoupli jsme si výhodně, až dozadu těsně před mantinely, kde jak se posléze ukázalo, byl asi nejlepší zvuk. A navíc to tam bylo trochu vyvýšené, takže i já viděla. A vzduch tam proudil a k záchodkům bylo blízko – prostě ideální stanoviště. Brzy po osmé nakráčela na pódium předkapela, což podle mě, i kdyby byla sebelepší, je nutné zlo. Ubere člověku energii na hlavní část večera a nohy pak bolí o něco dříve. Tentokrát předskakovali Ed Kuepper & Jeffrey Wegener. Což o to, špatné to nebylo, ale radši bych si k jejich poslechu sedla někam do hospody a věnovala svou pozornost jen jim. I robě naznalo, že se nebude rozrušovat a nedalo o sobě ani trochu vědět, až jsem si říkala,že nejspíš nebude hudebním nadšencem. Jakmile ovšem naběhli Nick a spol., ukázalo se, jaký hudební vkus ve skutečnosti má. Od té chvíle mi břuch tančil po celé dvě hodiny koncertu. Cave opět zabral. Zabral i na nás venku, užili jsme si ho náramně, zazpívali si dokonce a byli potěšeni zařazením některých starých pecek (The Mercy Seat, Tupelo, Papa Won´t Leave You, Henry). Po dvojím přidávání se v 11 večer pánové odebrali na kutě a my též.
Druhý den nás již brzy po ránu totiž čekala další atrakce. Návštěva věznice na Pankráci. Tam byl totiž umístěn můj nezdárný bratr, který v podmínce opět vlezl do auta a navíc se nechal chytit. Mámě se tam tentokrát nechtělo samotné, tak jsem si řekla, proč ne, ve vězení jsem ještě nebyla, tak to bude taková hezká premiéra (a derniéra doufám také). Před branami onoho zamřížovaného domu jsme museli být v půl sedmé ráno, páč jsme pražští. Pak nám odebrali mobilních telefonů, zkontrolovali, zda něco nepašujeme a šli jsme do společenské místnosti, kde čekali na trestance. Bylo tu mnoho milenek, manželek, dítek, matek. Mnoho jich ronilo slzy včetně zocelených muklů. Přišel bratr ve slušivém mundúru, něco mouder plných vězeňského žargonu pronesl a ukázalo se, že je furt stejně vypatlaný a vymýšlí békoviny i za mřížema. Tak takhle tedy, potomku náš, prosím ne! Doufám, že poučení bylo značné. A nikdo nemůže říct, že bychom nepůsobili už prenatálně.

A mimo to všechno, Mikuláš oslavil DRUHÉ NAROZENINY.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

přidal valkil čtvrtek, 29.05.2008, 13:53:00

. . .

Komentáře

(spoon - Mail - WWW)
no pekne! a co jste tomu diteti nalili do toho stamprlete? ;-)

(Karol - Mail - WWW)
Tu panákovku drží zkušeně... :))) Jinak vám jinoch roste jako z vody, tak ať nadále zdárně prospívá.

(bosorka - Mail - WWW)
2spoon: Čistou vodu tam měl (z pražského vodovodu). Bábina s tatíkem ovšem moravskou slivovici.

2Karol: No jo, jde mu to, záklop má slušnej :)

Přidání komentáře...