Po druhém roce Mikulášově
v rubrice Mimoděj

nastalo několik zásadních změn

Náš synátor došel k názoru, že už není malé miminko a že by měl změnit určité návyky. Například zjistil, že nočník není tak úplně pitomá vymyšlenost a zbavit se plíny může být zvlášť v prvních jarních vedrech docela příjemné. Doma jsem ho začala vypouštět jen v tričku a sám začal usedat a to s velkými úspěchy. Venku si zatím neříká, ale i tak je to úspěch a takových změn bychom uvítali povícero. Další, k čemu naše robě dospělo, už není tak příjemné. Z našeho děťátka, které vždycky v noci spalo 11-12 hodin tak do osmi, se najednou stalo brzkoranní ptáče a teď nás tahá z lože kolem páté. Blbý ovšem na tom je, že on sám potřebuje spánku daleko víc, než si teď dopřává, a je to s ním pak fakt hodně náročné. Celé dopoledně kňučí, každá maličkost ho rozhodí a už o půl jedenácté by se ukládal k polednímu spánku. K tomu se s ním snažíme vyjít my, kteří jsme taky nevyspalí, takže nás daleko dřív vytočí. Domácnost k pohledání. Nejprve jsme měli pocit, že je to dřívějším svítáním, a tak došlo k zatemnění (deka přes okno). Nezabralo. Pak jsme to svalovali na horko a dusno u nás v bytě, kde se po dvou letních dnech ihned vyšplhala teplta k 31°. Pak se zase ochladilo, i noci jsou chladné a mladík vstává brzy i nadále. Já sama jsem ještě nevyspalejší, než jsem byla v dobách, kdy vyžadoval krmení několikrát za noc. Takže ty poslední dva měsíce, kdy můžu spát, se nevyspím. Zííív.
Moje máma vždycky říkala, že ať je dítě jakékoliv, tak pokud pěkně jí a spí, je vlastně naprosto v pohodě. Když mě Mikeš čímkoli štval, tohle jsem si opakovala, protože on obě tyto základní věci splňoval do puntíku. Spal krásně a jedl skoro všechno, co jsme mu předložili. Bohužel nic není neměnné a už ani jedno není, co bývalo. Spí sice celou noc bez přerušení a ve vlastním pokojíku, ale jeho přicupitání o páté ranní mi na klidu nepřidává. K tomu začal absolutně bojkovat jídlo, a to ještě před samotným ochutnáním. Jen vidí, že se k němu blížíme s talířem, zakrývá si oči, semkne pusu, případně sousta, která mu tam nacpeme, plive. Zatím to řeším hladověním, tedy aspoň v rámci toho dne. Jediné, co by byl schopen a ochoten tláskat po litrech, jsou jogurty. Užíváme si tedy s mladým pánem pěkné "odporné období". Nevadí mi, že toho sní daleko míň než dřív, ono je to i logické, už tak překotně neroste a nepotřebuje tolik jídla, ale ten jeho bojkot, aniž by ochutnal. Tím mi pije krev! Asi nezbývá počkat, než to přijde a těšit se na dobu jeho školní docházky. Škodolibě si už teď představuju, jak ho tahám z postele a nutím k odchodu směr školní lavice a jemu se táááááák nechce.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

přidal valkil neděle, 15.06.2008, 20:00:00

. . .

Komentáře

Přidání komentáře...