Nightmare Is Rising
v rubrice Mimoděj

Začala jsem s Mikulínem chodit do místního Sokola. Na křepčení matek s dětmi. Moje noční můra ožívá.

Už jsem tu před časem zmiňovala, jak je to se mnou a s říkadlovými kroužky. Že to prostě není to pravé ořechové a mám z toho bobky, ač vím, že pro děti by to mohlo být dobré. Hlavně pro Mikeše, který kolektiv potřebuje jak sůl. Pro Mikeše, kterej je svéhlavej až na půdu a kterej se nechytne dobrovolně za ruku ani mě, natož pak nějakýho cizího člověka. Pro Mikeše, který nedávno obdržel do teritoria nějakýho malýho vetřelečka, kterej mu zabírá jeho území. Měla bych věnovat chvíli jen jemu, bez červíčka, co se nám vplížil do rodiny, řekla jsem si. K tomu se dozvěděla o cvičení v nedalekém Sokole a rozhodla se to skloubit. Nenastoupili jsme hned, zabránili tomu převážně rýmičky. A tak jsem nakonec měla skoro měsíc na přemítání, jestli jít nebo ne. A zase jsem se děsila a zase každý den řešila. A nechtěla. Nakonec jsem se přemohla s tím, že to prostě bude pro drobečka přínos a něco se naučí a bude mezi dětma a tak dál. Samá pozitiva prostě. Vydali jsme se. Mikulín se nechal způsobně převléct, a pak to začalo. Rozbrečel se, že ještě nejdeme dovnitř, že musíme chvilku počkat. Pak v tělocvičně chvilku čučel, a jakmile začalo cvičení s říkačkama, rozbulel se. A bulel a bulel a nechtěl se zapojit, ač jsem ho lákala, seč jsem uměla. ‘Já se přece taky nechci účastnit, ale je to sranda ne?’ posílala jsem mu pomrkávající pohledy. Nezabralo nic. Až nastala dvacetiminutovka blbnutí na tělocvičném nářadí. To zas jo, to ho bavilo. Ve chvíli, kdy se nářadí uklidilo, pláč začal nanovo. Křepčila jsem s rodiči a jejich dětmi bez dítěte svého. To stálo v koutě, bulelo a snažilo se zdrhnout. Něco pro můj šestinedělím pochroumaný nerv.
Ale rozhodla jsem se nevzdat to, obrnila si nervy, omotala je čokoládou a šli jsme i následující týden. Čokolády bylo asi málo. Mikuláš už byl celý den na přeražení, ubulený, v ničem nespolupracující. Bulet začal už přede dveřmi sokolovny. A opakoval se scénář z týdne předešlého, při cvičení on u dveří brečel, já skotačila jen blbec s rodiči a jejich hodnými spolupracujícími dětičkami. Mezitím se snažila Mikuldu všemožně lákat do kruhu, ale on stál s rukama zkříženýma na hrudi a jen dělal nene. Pak začal utíkat ven. To už jsem bulela i já. Následovalo cvičení na nářadí, čehož se opět účastnil a konečné cvičení se stáním u dvěří a pobrekáváním. Já dělala kolo kolo mlýnský a ježek ježek spí a ptala se sama sebe, mám-li to zapotřebí. Zatím jsme cvičení ještě nezaplatili, takže to můžu vzdát, i když mě všichni přesvědčují, ať vydržím. Musím ale ukočírovat nervy, překousnout bulení a zvládnout to, že předvádět se budu jenom já. Příští úterý se rozhodne. Noční můry z toho mám už dnes.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

přidal valkil čtvrtek, 16.10.2008, 19:18:00

. . .

Komentáře

(spoon - Mail - WWW)
hele ja bych se do toho nenutila, a potomka do niceho co ho evidentne nebavi. Treba casem narazis na neco spontanejsiho, min organizovanyho, neco kde muze bejt sam sebou a treba jen tak nenucene pokukovat zpoza rohu. Ty playgroups na ktery jsem chodila ja mely treba uprostred volny zabavy zpivani a tak, ale nebylo to povinny a deti se mohly nebo nemusely pridat. Ja si neumim prubeh tohodle tebou popisovanyho cviceni moc predstavit ale pokud je Mikulas svehlava a samotar tak ho tak nech dorust...sam si najde casem to svy.. az byde vetsi dej mu na vyber, ukaz mu moznosti, krouzky a tak, ale fakt bych to nelamala pres koleno.
Sorry ze se tak rozepisuju ;D

spoon (bosorka - Mail - WWW)
On se v podstatě taky nemusí účastnit, já bych sice docela ráda, kdyby začal ale je jasný, že ho do toho nemůžu nutit. Zítra to ještě zkusíme a pak uvidím. Opravdu nemá cenu se trápit :) Ono to není úplně cvičení, ale spíš říkadla s pohybovým doplňkem. A pak na tom nářadí je to volné, dítě může jen tam, kam chce. Takový to, že se na žebřiny pověsí lavička a je z toho skluzavka apod. A to se zase Mikulášovi hodně líbí, tak leda bysme tam chodili jen na tuhle část - ale to můžu nakonec zadarmo na jakékoliv pískoviště :-)

(Karol - Mail - WWW)
Nelam si s tím hlavu, když vás to trápí oba, vykašlete se na to. Ti malí potvoři vždycky vycítí, že je rodič v nepohodě a tu náladu snadno na sebe přeberou. Vidím to na našem plavání. Náš vodní živel spolehlivě pozná, že se máma bojí strčit ji pod vodu a jančí. Když to s ní zkusí instruktorka, je úplně v klidu. Jo a na cvičení jdeme poprvé ve čtvrtek... :)

(bosorka - Mail - WWW)
Karol: Vám to určitě s Emmičkou půjde. Nemá tak raplou maminku jako Mikuláš :) Kam s ní chodíš plavat? Uvažuju, že bych posléze začala s Toňou - je to vyloženě vodní živel.
Dneska cvičení ještě zkusíme, říkala jsem si, že to chci dělat i kvůli tomu, aby byl tu chvilku opravdu jenom se mnou bez mimina. Už se opět preventivně láduju čokoládou :)

Přidání komentáře...