Mikuláše na Mikuláše
v rubrice Mimoděj
jsme se letos rozhodli přizvat.
Loni jsme to ještě neřešili, ale letos si řekli, že by neškodilo mít čím strašit našeho potomka. Čert vypadal jako dobré řešení. Dumala jsem, kde by mohlo být srocení Mikulášův a spol., když sousedka přišla s tím, že má nějaké objednané a že by se mohli otočit i u nás. Inu, proč ne. Mikeše jsme na příchod jmenovce a hlavně tedy čerta připravovali a vyprávěli mu, jak by mohl skončit v pytli a následně v peklíčku, bude-li zlobit (což bude, žeáno). Nijak to ovšem synátora nevyděsilo, naopak neustále opakoval čert čert, když jsme se o něm zmiňovali. Ten den navečer jsem byla nervózní jak před zkouškama, skoro jsem si zopakovala nervozitu z pradávna, když Mikuláš s čerty měl přijít na mě. Letělo mi hlavou, jak to uděláme, co jim Mikeš poví, když nepovídá (tedy povídá ťapťapštinou, ale do té jsme zatím žádnou říkanku nepřeložili), jestli jim mám něco strčit, když oficiálně nic nechtěji atd. Kolem půl šesté jsem začala z okna vyhlížet. Jelikož bydlíme ve velice klidné ulici, nic se nedělo. Pak projelo jedno auto, projelo druhé a zastavilo. Já šmírovala. Po čertech ni vidu. Až pak další auto a už je vidím. Za chvíli budou u nás. Byly tu (s y, páč to byly patnáctileté holčiny) asi dvě minuty, Mikulín sice téměř nehlesl, ale ani se nebál – tedy nebál se víc než jakéhokoli cizího dospělce. Moje snaha o to, že budu předříkávat říkadlo a Mikuláš k tomu gestikulovat, samozřejmě nevyšla. Nakonec velký Mikuláš prohlásil, že ten malý má protekci, jelikož se jmenuje stejně, anděl mu nadělil dobrot a odkráčeli. Mlaďoch jim zamával, řekl pápá a čau a vrhl se na pochutiny. Pak tu nadšeně poskakoval a pořvával čert čert čert.
Holt patnáctky nejsou tak děsivé. Já vzpomínám na jednu návštěvu Mikuláše, kdy nás několik dětí sedí pod stolem, vyjukaní a vyklepaní a fakt se bojíme. Čert nás po jednom tahá zpod stolu a je fakt děsivej. Byl to dospělej chlap, řádně namaskovanej, v pytli navíc živýho králíka, kterej tam sebou mrskal jak o život. Jako už krapet odrostlejší a nevěřící v tu dobu jsme taky jednou chodili provokovat ožralýho čerta, kterej honil mládež s řetězem a nesrozumitelně na ni pořvával.
Takže první návštěvu čertů má Mikeš za sebou a uvidíme, jak se bude tvářit za rok. Já si zopakovala tu zvláštní nervozitu z dávných a zapadlých dob mého dětství. A Mikýse opět nemáme čím strašit.
linkuj.cz vybrali.sme.sk
. .
.
