Hnusnej měsíc
v rubrice Mimoděj

Fakt nemám ráda únor, ještě že je tak krátkej

Koukám ven, lije, po cestách zbytky rozbředlýho sněhu, piju kafe a snažim se dobít. Únor mě spolehlivě ubíjí. A to odjakživa. Nejradši bych ho vyškrtla z kalendáře. Na děti působí evidentně opačně, jelikož jsou stále při síle a to znásobený. Mikuláš jak na pérku, neposedí, furt lítá jak splašenej buvol, Tonina zase noční extempore nespavé. Nespravedlivý měsíc. K našemu útlumu přispívá i velice nezdravý spánek obou dítek (tím pádem i náš). Toňa se rozhodla trávit noci neustálým probouzením sebe i nás, ač najedená, často se tváří, že v noci se spát nebude a žvaní a žvaní. To je samé béééabééé, pak přidá těžký kalibr – zvuk připomínající startování motorky, dokonce i hlasitostí se vyrovná – v noci to aspoň tak působí. Sice nebrečí, ale hlasité vyjadřování kvalit breku dosahuje. K tomu Mikeš je často obtěžován nočními můrami, takže nás budívá urputným řevem. Když přijdeme, má zakryté oči, bojíbojí a ukazuje pam. Co se mu zdálo, na to ještě řečové schopnosti nestačí. Každopádně každé takové probuzení se u mě rovná malému infarktu. Pak se není co divit mé neustálé smažkovitosti. Včera jsem si uloupla kus čokolády, jdu vyhodit staniol do koše, samozřejmě tam končí dobrůtka. Onehdá jsem zase nesla v jedné ruce Mikešovu čepici a v druhé Tončinu použitou plenu – čepice letěla do koupelny do koše a pokálená plínka skončila v Mikulášově bundě v rukávu. Tuhle jsem se zase snažila Mikuldovi vnutit Toninky dudlík a divila se, co na mě tak nechápavě kouká. Tak to něco ke mně a teď proprat dětičky.

Mladá Berousková (po návštěvě doktory, která prohlásila, že je pružná a mrštná jak z Berouskovic rodiny, jí to už zůstalo – ne že bychom tedy v rodině rádi nějakého cirgusáka, to zas teda neee) konečně začala jakžtakž přibírat (3. a 4. měsíc byla v tomhle směru dost krize, takže jsem začala dokrmovat z lahve), ale už teď je jasný, že v půlroce tabulkový dvojnásobek porodní váhy nedocílí ani náhodou. Tváře jí ale zůstaly, takže ani není poznat, že je takovej střízlík. Berouskovitost se u Toni projevuje hlavně při přebalování a převlíkání, z čehož poslední dva měsíce dělá vcelku vyčerpávající rozcvičku. Dopředu se zatím neposouvá, za což dík, páč krocení jednoho divočáka v rodině mi zatím stačí ažaž. Zuby taky veškeré žádné, i když rozslint by už na to měla parádní.

Mikeš si stále rozšiřuje slovní zásobu a ač je pořád za hotentota, semtam je mu i rozumět. Pozná všemožné značky aut (které ani my ne) a zdraví nás Dobrý kačer, takže wuxia usoudil, že z něj nejspíš roste Čtvrtníček řízlej Lopraisem.

Tož konec zprávám z domova a tady některé výrazy:
mímo – mlíko
pumama – punčocháče
papopo – prasátko
mememi – medvědi
čiňaňo – štěnátko
popí dobdou – žádost o dobrou polévku
mají moj bojí – bojím se malého mola
gaga číčama mamají – ptáci mávají křídly

Do naší rodiny dle Mikuláše patří:
Mime – Mikeš
Koní – Tonička
mamí – máma
katí – táta
babí Íňaňa – babička Alena
babí Ňamňa – babička Blanka
dída Kajej – děda Karel

A teď hádanka, nejoblíbenější Mikešovo jídlo je "díděkaťi". Co je to?

linkuj.cz vybrali.sme.sk

přidal valkil pondělí, 23.02.2009, 15:12:00

. . .

Komentáře

(RVHP - Mail - WWW)
Podle slovnicku vyse bych odvozoval, ze "didekati" znamena neco jako "deda tatovi" .. což ale moc nedává smysl .. nebude to nakonec .. probuhsam .. Babicovo kure pro chlapy?

Dobrý kačer (Ivo - Mail - WWW)
Na to, že to čtu ve ztichlé studovně, se směju docela nahlas. díděkati..díděkati..tipuju dětskou přesnídavku meruňkovou:-)

(valkil - Mail - WWW)
No jo, dle našeho tatara by to mohlo vypadat, že doma je oblíbeným pokrmem dědeček a la tatínek, případně tatínek nadívaný dědečkem. Ale je to jinak - oba vedle :)

(Abu - Mail - WWW)
a já myslím řízek s brkaší...
Taky se chechtám nahlas. pardon ;)

Abu vyhrává... (valkil - Mail - WWW)
Máš bod za řízek s kaší :)
Včera, když jsem to psala, jsem se taky nasmála - takhle přepsaný ty výrazy vypadají fakt šíleně.

(Abu - Mail - WWW)
Huráááá !!!!!!!!!!!! těším se na další kvízovou otázku :D

Přidání komentáře...