I kdyby trakaře...
v rubrice Mimoděj

Jsem magnet na vodu.

Chci-li se někam vypravit, na delší cestu, výlet, někam s dětmi, kdy to není jen vycházka na blízké hřiště, pravděpodobně začne pršet. V zimě, v létě, kdykoli. Prší taky velice často ve chvíli, kdy potřebuju na nákup a doma došel chleba a toaleťák. Není to nějaké poprchávání, mrholeníčko, to už mě nerozhází, prostě lije. Největší průtrže se nad Prahou ovšem strhávají, když se chystáme sejít s I. Rády bychom se scházely častěji, ale nějak nelze. Často do toho skočí dětské nemocnění, nejčastěji ovšem počasí. Už ani nevím, kolikrát jsme rušily srazy na poslední chvíli, protože ven by vycházel jen blázen. Občas se ani nepovedlo odvolat a chytly jsme to pěkně rovnou za krk. Už jsme si říkaly, že až někde budou sucha, dáme si tam sraz a přijedeme "zavlažovat".

Většinou to probíhá tak, že se domluvíme na nějaký den (předtím samozřejmě zkoukneme předpovědi, jestli to vůbec má cenu), od rána je krásně, modrá obloha, nikde mráček, máme sraz dejme tomu ve tři. Vyrazím do slunečného dne, už cestou na místo určení se lehce zatahuje, ale nic závratného. V hodinu setkání se ovšem protrhnou mraky a vyvalí se z nich něco, co pokud možno vzápětí zaplaví stanice metra. My stojíme někde pod střechou, děti v kočáru pod pláštěnkou se můžou zbláznit, a čekáme, až to aspoň malinko přestane, abychom mohly přeběhnout někam na sušší místo. Takže procházek po venku spolu moc nedáme.

Minulý týden jsme se sešly. Bydlíme od sebe vcelku daleko, ale naše obydlí spojuje jedna tramvaj – jedoucí sice 40 minut, ale co, žádný přestup, navíc jede často nízkopodlažní, takže pohoda. Poslední dny sice nebylo nijak slunečno a na ten den hlásili přeháňky, ale na nic zásadního to nevypadalo, takže jsme nový termín nevymýšlely, protože těsně předtím nám to opět několikrát nevyšlo (naposledy si Toňa uhnala šestou dětskou). Tentokrát jsme jeli my k nim. Vyšli jsme tak, abychom stíhali v pohodě nízkopodlažní spoj, a hned před domem začalo krápat. Už jsem ani nespílala na počasí, jelikož už se to stalo dobrým zvykem. Než jsme ovšem došli k tramvaji, přestalo a vykouklo sluníčko. Tak že bychom dneska přeci jen pobyli venku?

Čekáme na tramvaj, ona nepřijíždí. Ostrůvek je plný reptajících důchodců. Jelikož jedeme z konečné, jdu se juknout na točnu a tam žádná tramvaj. Zrada teda. Nu což, kousek odsud jede jiná, sice budeme muset jednou přestoupit a pravděpodobně ukecávat spolucestující k pomoci s kočárkem, ale když už jsme se vydali a je tak hezky, pojedeme. Přesuneme se na další ostrůvek, vlezeme do tramvaje, kde se následně dozvídám, že po cestě spadla trolej a kus se musíme přepravit náhradním busem. A sakra! Vystoupíme na přestupním fleku, čekáme na busy, které nejedou a na ostrůvek se mezitím nahromadí lidé ze čtyř tramvají. Vidím to bledě, s kočárem jsme skoro na konci chumlu. Nechce se mi to vzdát, ale počkám tak na tři autobusy a otočíme to, říkám si. Vzpomínám totiž na podobnou situaci (taky spadlá trolej a na úplně stejném místě), kdy mě jakožto těhotnou jedna milá paní z chumlu odstrčila loktem takovým způsobem, že jsem tam raději ještě počkala pro případ, že bych se musela odebrat do blízké porodnice předčasně porodit. Hlavně, že se tam bábina narvala. S dětmi se mi do nějakého přetlačování na ostrůvku, kolem něhož sviští auta, teda nechtělo. Přijely dva autobusy a nás se naštěstí ujal hodný pán, který nás vtlačil do toho druhého. Na Karláku stálo ve frontě několik tramvají, tu naši nevidět, vlezla jsem tedy do jiné, posléze jsme ještě přestupovali, protože jsem si řekla, že na sraz s I. dorazíme, i kdyby trakaře padaly. Ano, nebyla jsem daleko od pravdy. Byli jsme asi deset minut od místa, když začalo pršet. Ne pršet, lejt, trakaře padaly a mně přišla sms od wuxii "Koukám, že tradice zachována". Ano, tradičně jsme se mokří odebrali k I. domů. Nakonec to bylo moc příjemné odpoledne, sice kratší, než jsme chtěly a zase pod střechou, ale sešly jsme se. Takže už mě nemohlo rozházet, že nízkopodlažní tramvaj, kterou jsme měli naplánováno odjet, nepřijela.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

přidal valkil čtvrtek, 4.06.2009, 8:05:00

. . .

Komentáře

(wuxia - Mail - WWW)
A víš, čím to je? Že jsme se před lety dali dohromady s Čechurou, přezdívaném Pán deště.

(Janice - Mail - WWW)
A do Koloréda by se ti nechtělo? Mohla by ses tu jako obchodniice s deštěm slušně uživit. Nebo co takhle Las Vegas či Santa Fe, tam by se jim šikla nějaká průtrž.

(valkil - Mail - WWW)
Janice: To já bych ráda, ale abych tam zase záplavy nezpůsobila.

wuxia: Jojo, Čonka nás nakazil, od koho to chytla I., netuším.

Přidání komentáře...