Kulový blesk dopadl
v rubrice Mimoděj

Jsme přestěhovaní, i když počasí tomu nepřálo.
Když jsme v pátek pozorovali neustále se sypající sníh a rostoucí závěje před domem, trošku jsme nervóznili. Většina věcí byla nachystaná v krabicích a pytlech, ale jak jsme zjistili den následující, nebylo to ideálně připravené ani zdaleka. Ráno se začali sněhem trousit brigádníci, my byli v bytě ještě s mojí mámou a dětmi, se kterými jsme chtěly co nejdříve odjet, aby se nemotaly pod nohama, což se nám stále nedařilo zorganizovat. S domácíma jsme se domluvili, že co půjde, se bude nosit domem do garáže a odtud nakládat rovnou do auta, což situaci značně ulehčí proti tomu, kdyby se to tahalo ven normálně brankou – když do toho hustě sněžilo a sníh na schodech podkluzoval. V době čekání na náklaďák tedy začali chlapci nosit. Chvíli jsme si říkali, jestli se do hodkovičských zapadaných končin stěhovací vůz vůbec dostane, takže jsme si oddechli, když dorazil.
Nám se s mámou podařilo sebrat děti a vyrazit. Trvalo nám to dlouho, tlačit golfky závějemi není žádná sranda. Než jsme se dopravili na tramvaj, měla jsem ruce vyplandané až k zemi. Vezli jsme sebou spoustu věcí, které si ode mě vzala máma, protože mně už se nehodily, k tomu potřeby pro děti, které měli u babičky strávit dva dny. Než přijela tramvaj, nemohla máma v té hordě věcí najít lístek na tramvaj a já jí říkala, že v tomhle marastu stejně žádní revizoři nebudou chodit. Přijela tramvaj, my se do ní nacpali, usedli a v tom kalupu jsem si zapomněla lístek štípnout i já. Co myslíte, na další stanici už tam byli a my vystupovali s pokutovými lístkami. Cestou přes Karlák se nám s kočárem podařilo uvíznout v závěji přímo uprostřed přechodu na kolejích. Samozřejmě jsme ho pak vykutaly a přenesly, ale prvotní chvíle paniky je nepopsatelná. Uf!
Došly jsme k babičce domů a já vyrazila na místo určení, chlapcům pokoupila nějakou sváču a vyčkávala na příjezd stěhováků, kteří přijeli velice záhy po mně – šikulové. Vyložilo se, výtahem vyvezlo a naházelo do bytu. My s wuxiou šli ještě druhý den uvést do pořádku byt původní, posbírali jsme tam zbylé věci, odvezly je do bytu nového, pak pro děti k babičce a už domů. Teď si užíváme života v chaosu, postupně se snažíme vybalovat, po večerech montujeme nový nábytek. Do toho se tu děti hemží jak stopadesát myší, dělají čurbes a my stále něco hledáme. Inu, jak po stehování.

Docela mě pobavily některé věci, co jsme odstěhovali, aniž jsme chtěli. Ke konci už se všechno házelo bez rozmyslu do krabic, já u toho nebyla, abych korigovala, wuxia nestíhal. Takže jsme si třeba z Hodkoviček přivezli pytel odpadu a počuraných plen. Taky krabici se skleničkami, které jsme dostali ke svatbě a tuze se nám nelíbily. Ty jsme chtěli v původním bytě "omylem" zapomenout. Samozřejmě je máme tady. Včera jsem si říkala, že je zvláštní, že se ani nic nerozbilo, protože to ke stěhování prostě patří. Při odklízení věcí jsem otevřela krabičku s oněmi skleničkami a hle, dvě jsou rozbité. Takže je můžeme s lehkým svědomím vyhodit.

PS: První noc se mi zdálo jednak, že se plavím kanály v Kolíně nad Rýnem, a jednak, že jsem nějakou hrou staženou z netu zavirovala počítač. Hrozně jsem se bála, co mi wuxia řekne a děsem se stále budila :)

PPS: Ještě jednou díky všem, kteří se této akce účastnili!

linkuj.cz vybrali.sme.sk

přidal valkil středa, 13.01.2010, 12:02:00

. . .

Komentáře

(sedmi - Mail - WWW)
tak ať se dobře bydlí v novém :)

Přidání komentáře...