Dvouletá
v rubrice PutáPutá

Dva roky, co utekly až podivně rychle. Dva roky, během nichž se z obou miminek, co jsme tenkrát doma měli, staly velké děti. Dva roky, které nám proměnily baculaté miminko ve vytáhlou slečnu. Slavili jsme.

Ve svých dvou letech nepřestala Antonie hýkat a rovnou mluvit v celých větách, jak jsem si tu kdysi přála. Ale v řeči poskočila ohromně. Má velikánskou slovní zásobu, spojuje dohromady čím dál víc slov. Nemluví čistě a správně, jak to některá dítka v jejím věku už umí, ale po naší zkušenosti s Mikulášem nám připadá, že mluví nádherně. Nevím, jestli je to už předchozím tréninkem, ale rozumíme jí téměř všechno. Dokonce i babičkám dělá menší problém s ní komunikovat. Moje máma tvrdí, že je to tím, že slova zpívá, takže je jí líp rozumět. Myslím, že je to spíš tím, že většina její mluvy se fakt podobá originálu. Neukončuje ještě všechna slova souhláskami (pe/pes, kybí/kyblík, ků/kůň) některá, co zase začínají na samohlásku, připojuje souhlásku před (toči, tuši). Některá slova má teda taky úplně vyšinutá, Mikeš je například Pitě, medvěd bedě, mlíko pítě. Začala ale hezky skloňovat, takže v posteli, v postýlce, v batohu, v tašce.
Odkud nabrala velikou slovní zásobu, vcelku není pochyb. Šestsekrát denně zazní dotaz: Co je tadýýý? A ptá se na všechno, v knížkách nemám šanci ji číst říkadla, na to je moc netrpělivá, zato na každý obrázek ukáže, na každý detail se ptá, co je tádyýý. Občas mě dostane až do úzkých, když jí nedokážu přesně říct, co ten který objekt je. Ptá se na všechno, na držák na hasičský přístroj u nás v domě, v autobuse na madlo na sedačce, na výstupek na dlažební kostce. V některých knížkách se ptá pořád dokola, i když bezpečně víme, že obrázky už všechny zná. Pak se holt musí otočit a ptát se zase my jí.

Je trošku netrpělivá, knížkami listuje, nenechá mě číst, u pohádek v televizi nevydrží, ani krtek nezabral, to nám jen řekne, že je tam ktek, dědě, myťka, táče a jde si po svém. Zajímají ji akorát znělky, takže letí na houmí, mouly a tějítěk. Jak znělky skončí, její zájem opadá. U hraček ale vydrží. Teď letí hlavně kuchyňka, co dostala k narozeninám. Stálicí je ale pořád vláčkodráha a drandění kočárkama. Venku na motorce, na které to umí rozpálit, že se jí občas podaří předjet i Mikuláše na kole. Je to ale sebevrah, na kopci musíme být ostražití, protože madam zvedne nohy a pustí to z něj dolů s plnou parádou a s absolutní absencí pudu sebezáchovy.

Stále má zálibu v módění se. Každé ráno s ní svádím boj, který končí zpravidla jejím, ale někdy i mým hysterickým záchvatem – to, když jí chci navléct tepláky. Slečna chce totiž "tydle kajty, tydlety džíny". Trošku se už snaží oblékat se, ale zatím zvládne akorát bundu, nebo tričko přes hlavu. Vzteká se, když jí nejdou natáhnout kalhoty přes zadeček. Tuhle se jí to povedlo a hned za mnou bežela se zpěvavým Podííej, chlubila se. Podííej, ukazuje mi věž postavenou z kostek, vkládací puzzle, co zvládá levou zadní, nebo třeba i naplněný nočník. Na dobu bez plínek jsem se už těšila dlouho, celé léto jsme ji trénovali, kašlala na nás a pak to proběhlo klasicky ze dne na den. Bez plínky vypadá dospěleji, zvlášť když má na sobě legíny a vyniknou tak její dlouhé hubené nohy. Prostě naše fešanda. Je docela emocionální. Umí se hrozně radovat, rozplývá se nad zvířátky (momentálně vede kočka, psů se bojí, probíhá to tak, že vidí psa na ulici, začne nadšeně pořvávat tadý pejtě, jak se k ní ten ovšem přiblíží, začne ječet bojí pejtě) a miminky, zároveň se umí vzteknout a ječet parádně. Začíná dělat oči, což hlavně na wuxiu působí. Ráda se tulí a chce často puťu. S Mikešem už si docela vyhrají, samozřejmě se tahají o věci a ona je často dost cimprlich, když se jí dotkne, hned ječí. Když je Mikuláš ve školce, stokrát se mě za dopoledne ptá: "De je Pitě? Školke?" Tam ho vítá a objímá a pusinkuje a za pár minut zase ječí a bije ho.

Její oblíbené slovo je Mamííí. Těšila jsem se, až mě začne oslovovat, protože dlouho vedl táta, teď bych jí na to slovíčko, když ho slyším ten den po pětistéosmdesátérové, občas nechala zapomenout. Fakt je, že poslední dvě rána se z její postýlky ozývá i Tátíí. Hurá :)
Rána jsou skvělá, děti se nasáčkují k nám do postele, pak se přesunou k vláčkodráze postavené v ložnici a Mikuláš učí Toňu mluvit. "Žekni Chodov, Opatov, Háje." "Kodo, Opato, Háje." "Á žekni Jihlava". "Haha." "Žekni Plzeň." To, co Toni odpoví, však mnohem víc připomíná hanlivé pojmenování pozadí. "Toní, žekni Kardašova..." "Žečiče," odpoví již pravidelným tréninkem vycvičená Tonička.

Je to holka se vším všudy, se strojením se, děláním očí, i hraním si s panenkama – jedno oblíbené mimi si nosí skoro pořád s sebou v tašce – nezbytnost.

Jo a míry, něco přes 11 kilo, něco k 87 cm.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

přidal valkil neděle, 12.09.2010, 11:35:00

. . .

Komentáře

(spoon - Mail - WWW)
To je krasna holcicka! Krasni jsou oba. My oblibene slovo ani vec ani hracku nemame, obdobi 'co to je/co je tady? pripadne proc?' nemeli...mozna zatim?
Jinak s tim ctenim uplne stejny, vsimal a vsima si nejmensich detailu. U Ladovych rikanek ze 'chlapecek nema boty' atp :)) a krtecek ho ted zacal zase bavit, nekterej den dame dvd i nekolikrat za sebou.U nekolika scen se smeje az se za bricho popada.
BTW krasnej dort! Tak gratulujem!

(Sedmi - Mail - WWW)
Roste jako z vody, co? Taky gratuluju :) A jak se vám vlastně bydlí?

(abu - Mail - WWW)
moc,moc gratuluju ať je stále tou vysmátou holčičkou jako na fotce s taškou :)

(valkil - Mail - WWW)
spoon: No a u nás teď ještě oblíbené mojemoje a to teda hodně důrazně :) Mikuláš s tím začal až tak o rok později, co si pamatuju. Holt druhé děti.
Jinak ne že bych chtěla malou odsazovat k tv, ale občas by se trochu její pozornosti hodilo, zvlášť jestli budeme chtít chodit na divadýlka. V tomhle je to (a bylo) s Mikešem jednodušší.

Sedmi: Bydlí se nám docela fajn. Hlavně jsem teda zamilovavá do Kunratického lesa, parádní kus Prahy :) Trošku mi vadí taková ta sídlištní neosobnost, přece jen na vsi, jakou jsou Hodkovičky, to bylo takové "sousedštější" :) Ale jinak fajn, ani trochu nelituji rozhodnutí si tu pořídit bydlení.

abu: Takovou holčičku bych taky chtěla pokud možno pořád, ale známe to... :-))

Přidání komentáře...