Svaťák na simsonu
v rubrice Čobolo
Myšlenka na to, že se za pár týdnů budu muset připravovat na státnice, mi přivodila kromě jiného i vzpomínku. Na svaťák před maturitou.
Ještě mi na něj dala vzpomenout maminka od Mika ze školky, která zná Markétu, s níž jsem svaťák absolvovala. Ve škole jsme nebyly nejlepší kámošky, ale obě jsme maturovaly z dějepisu a říkaly si, že ve dvou se toho třeba naučíme víc. Na první čtyři dny se k nám přidala ještě Soňa, taktéž kvůli dějáku. Odjely jsme na chalupu Markétiných rodičů do západních Čech a fakt se tam především učily – byla jsem docela ráda, že Markéta je na tohle poctivá a donutí mě. A předmět, kterému jsme daly nejvíc, tedy zmiňovaný dějepis, se mi nakonec povedl nejlépe, tedy za jedna. Ze svaťáku si toho extra nepamatuju, jen přehršel učiva, které se časem z hlavy vykouřilo taky. Neustále plná konvice čaje nebo kafe, k obědu polívka z pytlíku, jinak jsme si opékaly chleba na kamnech a jedly ho jen s máslem/sýrem a bylinkovou solí. Byl sice květen, ale dost zima, takže jsme si musely topit. V pauzách, kdy jsme nešprtaly, trávila jsem čas hlavně listováním svázanými ročníky starých 100+1.
Co mi ale nemohlo neutkvět v paměti, bylo, že mě Markéta během toho týdne naučila jezdit na Simsonu a pak jsme na něm podnikly výlet za spolužačkami, které svaťák trávily cca o 35 km dále. Když Soňa odjela, byly jsme rozhodnuté dát si pauzu, holky o naší plánované návštěvě věděly, stačilo nakopnout simsona a vyrazit. Jediné co, že Markéta vlastnila pouze jednu přílbu blembákového typu, mně chvíli nabízela africkou helmu po dědečkovi, kterou jsem s díky odmítla (nejen pro to, že bychom tím připravily o domov asi tucet pavouků). Nakonec jsme ale vyrazily, vydaly jsme se po těch nejužších silničkách a jely podle mapy z roku 1919. Evidentně platila, protože jsme dojely na místo určení bez nějakého bloudění. Cestou jsme potkaly jedno auto, dvě srnky a několik káňat. Nezapomenu na magickou část cesty, kdy jsme vjely do lesa, z kopce se serpentýnami spustily do údolí, kde stálo staré stavení, nikde ani živáčka, jako bychom vjely do jiného století. Celá ta chvíle působila jedinečně a nezapomenutelně. U holek jsme si udělaly čistící večer, tj. vyčistily si hlavu vínem, abychom další den mohly pokračovat v učení. Druhý den zpátky stejnými silničkami a učit se atd. Odmaturovaly jsme všechny.
linkuj.cz vybrali.sme.sk
. .
.
