5, 3 a 3
v rubrice ŤapŤap
Pět let, tři měsíce a tři dny jsou právě Mikulášovi.
Už je to velkej kluk, vzrůstem ani tolik ne, má něco přes 110 cm (v květnu u doktorky vážil 14,5, teď má doufám aspoň 15 kg), ale uvažováním rozhodně. Taky ho už za rok čeká škola, což mě nepřestává udivovat. Občas pročítám staré zápisky, kde komentuju jeho "mluvu", skoro se tomu nechce uvěřit, že mu to moc nešlo. Co ten toho teď napovídá, má obrovskou slovní zásobu a potřebu mluvit téměř neustále. Ještě musí teda doladit r a ř, ale i to snad brzy zvládne. Teď, co jsou prázdniny a nechodí do školky, má přemíru energie a pohybuje se výhradně poklusem až tryskem. Taky přestal ve svých pěti letech spát přes den! Já už se skoro bála, že bude odpolední chrupku potřebovat i po škole.
Je učenlivý a zvídavý, momentálně ho nejvíc zajímají písmena a "čtení", které v jeho stylu znamená zapamatování si slov a jejich následné přečtení kdekoliv jinde – a že už si jich pamatuje hodně. Taky píše, asi i raději než maluje. Chce po mně diktovat písmena, která skládá do slov na papír – teď se právě věnuje sepisování dopisu Ježíškovi (ano, už v srpnu, počítám, že seznam ještě mnohokrát obmění). Když kreslí, tak většinou domy, paneláky, tramvaje a autobusy. Po návštěvě Liberce kreslil lanovky. A občas ho ukecám na kytku. Svoje obrázky zásadně nevybarvuje, to jen omalovánky, ale ty zase hodně pečlivě.
Rád jezdí na kole a leze, kde se dá. Na hřišti Kroužky na Vltavě mě ukecal, že vyleze na lanovou dráhu – za mého tichého trpení dole, nemohla jsem s ním, protože jsem blbec měla dlouhou sukni – to zvládl perefektně a navíc na sebe byl úžasně hrdý. A já též, i když dobrý pocit jsem dole na zemi neměla. Horší to má s míčem, vypadá to, že kolektivní hry pro něj nebudou ty pravé. I když si s míčem kope rád, občas mám strach, aby si při tom něco neudělal. Stejně tak chytání, zavírá oči a chytá naslepo – prý pravý syn svého tatínka. S vodou měl letos větší problémy než loni. Najednou se víc bál, a hlavně mu víc vadilo, že voda v bazénu je studená – aby mu nebyla zima, když náš hubeňur na sobě nemá ani gram tuku. Ale v průběhu léta se částečně otrkal a přestal na nás ve vodě viset jako přílepka.
Rád hraje hry, pexeso (tam nás s přehledem drtí), Člověče nezlob se, domino, Carcassonne. Rád hraje i na a počítači a je mi jasné, že budu mít časem co dělat, aby u něj netrávil většinu času. Taky hodně staví, vlakové dráhy i z lega.
Je citlivka, často uroní slzu pro maličkost. Zároveň je trpělivý a když si umane, že něco dokáže, zpravidla se mu podaří. Učil se teď vázat tkaničky. Když se mu to nepovedlo napoprvé, začal brečet, napodesáté se už vztekal. Ale nevzdal se a za dvě hodiny to už uměl. Neumí je vázat dokonale, rozvazují se mu, ale základ má a ono to chce trénink. V poslední době se vzdal dlouhodobého přání být doktorem pro děti. Chvíli se mu zalíbil kuchař (rád si čte recepty), ale teď je na programu strojvedoucí – "jako byl děda".
Ségru má moc rád, vyhrají si, pomáhá jí. Nedávno ráno vstali, Mikeš Toničce nandal pastu na kartáček, pak oběma k snídani udělal cereálie s mlíkem. Jeho osamostatňování mě malinko děsí, protože teď nás ještě hodně potřebuje, ale už je to ten pidi krůček pryč. Taky má paličák svoji hlavu a momentálně děsně odm louvací období, uvědomuje si sám sebe, mívá pocit, že je nejchytřejší, další odpoutávání se od rodičů. Patří to k tomu a za všechny jeho pokroky jsem ráda, ale i tak...
Za pár dní se vrací do školky jako předškolák a už se moc těší. Ségru bude mít ve vedlejší třídě a dobře pro ně pro oba – po těch dvou měsících spolu, ač si hrají sebevíc, si přece jen od sebe potřebují odpočinout.
PS: Vyndání mandle zvládl statečně, taky celý den víceméně prospal. Doma si pak tátovi stěžoval, že mu "v tý nemocnici žádnou mandli nevzali".
linkuj.cz vybrali.sme.sk
. .
.
