Harry Potter a rozdělaný princ
v rubrice Filmsy
Po měsících zase do kina
A na co jiného než na šestý díl HP převedený na plátno. Když už nám skončila série knižní, nezbývá než čekat, jak se s jejími filmovými následovníky popasuje režisér. Takto tedy David Yates, který už odřídil pětku a dostal přidělenou i část poslední (resp. obě poslední). Mně osobně docela sedělo střídání režisérských seslí, každý přinesl do HP něco jiného a bylo by zajímavé vidět zase jiný přístup. Líbil by se mi u jednoho dílu opět Cuarón, o němž si myslím, že se mu stejně ze všech nejvíc povedlo vybruslit z rovnice kniha/film vs. fanoušci + diváci neznající. To znamená převést knížku co nejlépe na plátno, ale ne tak otrocky jako Chris Columbus, vystříhat přebytečné, něco upravit, aby to bylo pro plátno snesitelnější. Jsem pro zásahy do knižní předlohy, když to film zrychlí, posune nebo zpřehlední. Ale občas tedy odsud posud.
HP a princ dvojí krve není špatný film, většinu času jsem se bavila, vata ve škole, která by mohla někoho nudit, mi připadala zábavná – ono taky co s tím, když je to i v knize, která je poslední částí schodiště před výstupem na
vrchol. Akorát že v knize je daleko lépe zachycená atmosféra strachu z Voldemorta, který se vrátil a stále častěji zasahuje. Je tam cítit napětí, dostáváme se pomalu k finále celé série. Takže není divu, že šestý díl není tak nabitý jako díly předchozí či ten poslední. Přesto, ač režisérovi a scenáristovi odpustím mnohé, tady teda udělali botu hlavně na konci. I když je kniha, dá se říct, vycpávkou série, přece jen vrcholí a hlavně navnadí na závěrečnou část. Místo, které pro mě bylo jedním z nejemocionálnějších celé ságy, je ve filmu dost odbyto. Místo, kde je akce, která má školní "plkací a párovací" rok naplnit, prostě a jednoduše chybí. Odcházíte pak z kina s pocitem nenaplnění. Jako byste žíznili a ač měli v ruce plný džbán vody, nemohli ho vypít a žízeň uspokojit. Tahle závěrečná absence bohužel kazí celý dojem z předchozího.
Co bych ještě vytkla, je titulní postava prince dvojí krve, odhalování jehož identity je jednou z hlavních dějových linií knihy. Ve filmu je o něm řeč ve spojitosti s učebnicí lektvarů, kterou Harry získal, pak Hermiona o princi nic nenajde v knihovně a na konci zvíme v jedné větě, kdo je onen tajemný. Proč je princem dvojí krve a co to znamená, se už divák nedozví. Tvůrci až přespříliš spoléhají na znalost knihy.
Hodně zbytečná mi připadala scéna napadení Doupěte smrtijedy, takto Bellatrix (Helena Bonham Carter mi do této role vůbec nesedí, ač ji jako herečku mám ráda, je až přespříliš šílená a uřvaná) a Fenrirem Graybackem (tady chválím casting, Dave Legeno je dostatečně odpudivý a kůži ježící). Ti přiletí, pohážou něco kouzel, zapálí barák a odfrčí pryč. Proč? Nač? Vystřihnout a přebytečný čas využít k povedenému závěru, prosím!Ale i něco pochval musím přihodit. Všechny scény se Snapem samozřejmě jako vždy výtečné, Jim Broadbent jakožto nový učitel lektvarů je moc moc dobrý. Výborný je vyspělý, do krásy rostoucí a krásně záporácký Tom Felton. Moc se mi líbil nově pojatý začátek, Harry a Brumbál v metru, Londýn, zničený Millenium Bridge. Lepší než neustálé vyzvedávání Harryho u Dursleyů. Skvělá byla Levandule Rona zbožňující, Ron posléze po požití lektvaru lásky, potěšil famfrpál, uspokojující byla i scéna vyzvedávání horcruxu v jeskyni.
Zkrátka Princ dvojí krve je dobře rozdělaný, bohužel ale nedotažený. Natěší vás a poslední nejlepší sousto sebere od pusy. Jak asi dopadnou závěrečné dva díly, do kterých tvůrci pravděpodobně hodlají naprat veškerou akci a emoce a vygradovat tak krmi rozjedenou v šestce? Jo, tak to si budeme muset ještě dva roky počkat.
. .
.
čtvrtek, 10.04.2008
Kulturno žiť
v rubrice Filmsy
Občas si tu stěžuju, že nemám co psát a taky že pak dlouho nepíšu. A při tom teď jsem měla tolik kulturních zážitků v tak krátké době, co už dlouho ne. Tedy – byla jsem za dva měsíce jednou v kině a jednou v divadle.
Do toho jsem už od minulého zápisu do čtenářského diáře přečetla několik spisků, ale pořád se nemůžu dokopat k tomu zplodit něco dojmů. Ale jinak, byli jsme v kině na Sweeney Todd: Ďábelský holič z Fleet Street. Tima Burtona mě baví, viděla jsem od něj téměř vše a většina filmů se mi líbila (a líbila dost), mám ráda jeho výtvarné hrátky, humor i jeho oblíbené herce. Proto bylo vcelku jasné, že vyrazím i na "Holiče", ač muzikály nejsou mým oblíbeným žánrem. Taky jsem měla zprvu filmu co dělat, abych si na prozpěvování protagonistů zvykla. Naštěstí se brzy povedlo a už jsem si film užívala (teda až na kvílení Jayne Wisener, která hrála Johannu, holičovu dceru). Většina postav je tam hezky záporných, šílená Helena Bonham Carter, klasicky negativní Alan Rickman nebo slizounský Timothy Spall. Výborný je ovšem zavile se tvářící Depp, po dotočení musel nejspíš dlouho trénovat hvězdný úsměv, než se zamračeného výrazu (ve snímku ho má na ksichtě nasazený neustále) zbavil. Děj je vcelku prostý, taky je to muzikál a tam netřeba zásadních zvratů, příběh dopadne, jak dopadnout má, krev teče proudem, co víc si přát. Pro večerní rozptýlení po půlroční absenci v kině ideální. Asi bych ho nepostavila na první příčky Burtonových snímků, ale rozhodně mě nezklamal.
Pak jsem se ještě podívala do Divadla Kalich na představení Don Quijote s Lábusem a Kaiserem, což všichni dost vychvalovali. Můžu říct, že já byla trošku zklamaná, možná jsem čekala něco lehce jiného. Kaiser s Lábusem jsou oba skvělí, výborně hrají, jsou vtipní, mnohokrát jsem se zasmála, ale celému představení chybí nějaký jednotící prvek, nebo silnější děj. Takhle jsem to vnímala jako jednotlivé skeče, přestřelky mezi oběma herci nebo samostatné monology. Víc se mi líbila první část, možná by někdy bylo záhodno krátit a nenatahovat představení přestávkou. Když to vezmu zpětně, příliš si z představení nepamatuju, což je myslím škoda. Taky mi absolutně nesedl prostor Kalicha, hrozně stísněný, celou dobu jsem měla pocit, že na mě divadlo padá, jako bych v něm byla utopená, až mě to tam uspávalo.
Tak to byly dva kulturní momenty mého současného života. Teď to vypadá, že v následujících dvou měsících mě čeká ještě jedno divadlo, jeden koncert a možná i kino. Tak se dá kulturno žiť. A honem, dokud to ještě jde.
. .
.
pátek, 19.10.2007
Trochu kultury do toho dětinštění
v rubrice Filmsy
Když mě wuxia doma našel, jak prdím na pusu mezi vydáváním zvuků iá a haf haf mňau, naznal, že už by mi bylo potřeba trochu dospělejší zábavy.
A podaroval mě pozvánkou do kina na Pokoj 1408. Horor zfilmovaný podle povídky Stephena Kinga a s Johnem Cusackem v hlavní roli.Byla jsem samozřejmě potěšena, ovšem ošívala jsem se, že se potom budu bát sama domů lesem. Wuxia mě utěšoval, že určitě nebudu, jelikož se celý snímek odehrává v jedné místnosti, která s lesem nemá co dělat, že se po projekci budu bát maximálně na záchodě. Inu, šla jsem. K sobě přizvala ještě kamarádku Kláru, u vchodu jsme nafasovaly pepsi a popcorn, který sice moc nemusím, ale kouzlo zadarmo zafungovalo a já ho v sobě měla téměř ještě před začátkem filmu. Horor to byl docela slušný, žádné potoky krve, ale pěkný psycho a semtam nějaká lekačka. Skoro celé se to opravdu odehrává v pokoji číslo 1408, kde si spisovatel Mike Enslin sáhne až hluboko do svých traumat a nočních můr, což ovšem neznamenalo, že bych se posléze domů nebála. Když jsem vystoupila na Braníku a čekala u ztemnělé zastávky na bus a do toho se tam motali dva hovoruchtiví ožralové, raději jsem se vydala pěšky lesem, kde údajně spartakiádní vrah přepadl jednu z obětí. Nakonec mě víc než strach zmohly dlouhé schody do Hodkoviček. Ale jinak to byl pěkný kulturní večer, film slušný, i když ke konci lehce přeplácaný (docela by mě zajímala předloha), skvěle ovšem hrál John Cusack, který snímek táhl od začátku do konce – no, taky tam moc dalších herců nehrálo. Pak jsem taky onehdy šla omylem kolem Luxoru, zcela náhodou do něj vlezla a v kapse mě zrovna hřál narozeninový příspěvek. Ne nadlouho. Za chvíli jsem odcházela s novými přírůstky do naší už tak přeplněné knihovny a s kartičkou na kafe zadarmo při nákupu nad tisícovku. A jelikož mám teď takové vědecko-fantasmagorické období, je to vidět i na výběru knih – Neil Gaiman: Američtí bohové a Hvězdný prach, Terry Pratchett, Neil Gaiman: Dobrá znamení, Isaac Asimov: Oblázek na obloze a pro trochu reálna William Saroyan: Cyklista v beverly Hills. Vzhledem k tomu, jak se mi teď hromadí knihy a nepřibývá volného času, mám na to tak rok. Přemýšlím, jak ten čas nahrabat, ale nacházím ho jen na četbu takových kusí, jakými jsou Paleček, Kuřátko a obilí, Broučci na pouti nebo Polámal se mraveneček. A už to umím skoro nazpaměť, heč!
. .
.
pátek, 29.06.2007
Nekonečná láska k Příběhu, který nikdy nekončí
v rubrice Filmsy
Wuxia včera pořídil dvd Nekonečný příběh, za 42 káčé kdesi v trafice, přikládáno k Blesku.
The NeverendingStory, Die Unendliche Geschichte, Nekonečný příběh je náš kulťák a srdcovka. Když wuxia včera přinesl domů tenhle klenot, skoro jsme bouchli šampáňo na oslavu (kdyby bývalo nějaké bylo), zvlášť poté, co jsme zjistili, že český dabing je ten původní – skvělý s Cupákem, Filipovským či Fišerem, který už máme tak vrytý do paměti, že to bez něj skoro nejde. Osobně dávám přednost původnímu znění, ale jsou filmy, které s dabingem mají své kouzlo, mezi jinými například Policajt nebo rošťák (kde Belmonda mluví Jan Tříska, ale v titulkách je uveden Miroslav Moravec – pěkný zastírací manévr, možná bylo lepší do titulků nenapsat nikoho, když už jim Tříska utekl) nebo Podraz. Včera jsme hned nové dvd prohnali přehrávačem. Tahle fantasy od Wolfganga Petersona dle knihy Michaela Endeho mě opět vzala, i když jsem ji viděla nejmíň 350×. Jak je možné, že i po třistapadesáté mě znovu vžene slzu do očí, když se Atrejův kůň Artex utopí v bažinách, nebo když na konci Bastian mluví s Maličkou císařovnou ("Proč je taková tma?" "Na počátku je vždycky tma")? Proč se pokaždé bojím a mám husí kůží, když Atrej prochází první branou k Sandonoriko? Jaktože stále závidím Atrejovi a posléze Bastianovi, že se mohli proletět s drakem Falkem? Dodnes si pamatuju, jak jsem Nekonečný příběh viděla poprvé. Vůbec nechápu, že se mi to tak zarylo do paměti. Bylo mi tak osm, devět. Byly jsme na něm se starší kamarádkou v kině Květen na Vinohradské a seděly na balkoně z pravé strany. Když jsme šly domů, strhla se šílená průtrž a my promokly na kůži, což nám bylo úplně jedno, protože jsme měly plnou hlavu nové dětské lásky – Noaha Hathawaye, který hrál Atreje. Nesmím taky zapomenout zmínit tu titulní píseň od tohoto pána - dobrá hitovka, ovšem pravděpodobně jediná, kterou Limahl stvořil. Teď se náš nový poklad hřeje na výsluní mezi dalšími dvd a mám pocit, že bude časem z těch ohmatanějších a opouštěnějších.
. .
.
čtvrtek, 31.05.2007
Sunshine a jiné
v rubrice Filmsy
Byla jsem po roce v kině a myslím, že lepší film jsem si ani vybrat nemohla.
Především proto, že film režiséra Dannyho Boylea Sunshine je lepší vidět na plátně a myslím, že v televizi nebude mít ten pravý efekt. Forma zde sice docela drtí obsah, zvlášť poslední třetina filmu je dějově malinko vachrlatá, ale v závěru musím říct, že mi to vůbec nevadilo. Vizuálně a i audiovizuálně je to totiž výborný a užili si jak oči, tak uši – pan režisér je opravdu nešetřil, byla jsem trošku nahluchlá po opuštění kina. A k ději – v budoucnosti začíná vyhasínat Slunce a je k němu vypravena mise, která má za úkol ho jadernou náloží opět zažehnout. Kosmická loď Icarus ovšem zmizí a šest let po ní je vypravena loď druhá. Cesta až na nějaké menší rozmíšky (aby ne, když spolu posádka tráví tolik času v podstatě bez možnosti úniku) probíhá docela v pořádku a podle daných plánů, když loď zachytí jakési nouzové signály a zjistí, že přichází z Icaru. Posádka se rozhodne opustit vytýčenou trasu a vydat se k lodi, která před časem neznámo proč zmizela. Je jasné, že tady začnou vznikat problémy, které jsou zprvu rozehrané docela slibně. Film má skvělou atmosféru do chvíle, než skočí do v podstatě úplně jiného žánru. Snímek ovšem rozhodně stojí za to, a jak jsem již psala, na plátně a pokud možno v kině s dobrou audio technikou.
To byl můj návrat ke stříbrnému plátnu, pak jsem ještě viděla několik filmů, které stojí za zmínku, to už ovšem doma z blikající bedýnky. Skrytá identita od Martina Scorseseho je výborný mafiánský film, kterým se režisér opravdu přibližuje dobám svých Mafiánů či Taxikáře. Příběh, u kterého musíte být neustále ve střehu, je o dvou policistech, z nichž jeden je nasazen do mafiánské bandy, kterou má monitorovat, a druhý je mafián, který je naopak nastrčen mezi policisty. Marty Scorsese se s brutalitou a drsností opět netrápí, až jsem občas zírala, navíc skvěle vede herce (dokonce mi nevadil ani Matt Damon, kterého normálně moc nemusím). Výborné pokoukání, a chce to určitě víckrát.
Potomky lidí natočil Alfonso Cuarón, který udělal podle mě zatím nejlepší adaptaci Harryho Pottera (Vězně z Azkabanu). A opět je to skvělá vizuální podívaná, i když v jiném smyslu než Sunshine. Opět je to sci-fi, i když zase zcela jiná než Sunshine. Tentokrát se odehrává opravdu ve velice blízké budoucnosti (přesně 2027), v době, kdy na světě umírá nejmladší člověk, kterému je osmnáct. Přesně před osmnácti lety lidé neznámo proč ztratili svou plodnost a ve chvíli, kdy do tohoto podivného beznadějného světa budoucnosti vstupujeme, se objevuje dívka, která je těhotná. Hlavní hrdina (Clive Owen), kdysi politický aktivista, dnes jen ouřada, žijící průměrným životem, se díky své bývalé manželce k této naději celého lidstva dostane a pomáhá jí utíkat před všemi, kdo mají o její miminko zájem – což jsou vlastně všichni. Dejme tomu, že scénář opět není dokonalý (který ale je, že ano), i tak Potomci lidí drží a nepustí až dokonce. Režisér skvěle pracuje s kamerou, film je prošpikován nesestříhanými záběry, které diváka vtahují přímo do dění a snímek působí až dokumentárně. Cuarón je taky vcelku drsný, celou road movie lemuje mnoha mrtvými. Beznadějí a nejistotou rozhodně nešetří a to ani na konci. Zajímavý počin, který se zaryje do hlavy.
Dokonalý trik ve zkratce: Dva kouzelníci-rivalové spolu neustále soupeří, kdo přijde s něčím lepším, kradou si triky i ženy a bojují spolu jak o živobytí, tak o životy.
Od Christophera Nolana se mi líbilo Memento i Insomnie, proto jsem od jeho nového filmu Dokonalý trik asi čekala víc. Není to vůbec špatný film, to ani náhodou. Oba hlavní představitelé (Hugh Jackman a Christian Bale) jsou výborní a přesně vystihují potřeby svých postav. Co mi trošku vadilo, bylo neustálé pomrkávání tvůrců na diváka. Že zde budou nějaké zvraty, je dost jasné, ale autoři to neustále předkládají na zlatém táce stylem, že mi skoro hned došlo, o co půjde a v co to vyústí. Škoda, kdyby tajemství nechali trošku déle zahalené a nenechali diváka nakukovat za oponu, kdyby byli prostě stejně důslední jako kouzelníci z jejich filmu, kteří taky své triky nevyzrazují, mohl to být film dokonalý stejně jako ten trik. Takhle je jen moc dobrý. To byly mé filmové zážitky z poslední doby. Jinak jsem coby majitel televize také neunikla seriálům, které zahlcují obrazovku dennodenně, a ulítávám si na Chirurzích (tedy Grey's Anatomy). A přiznávám, že i vím, kdo je kdo v Ordinaci v růžovoučké zahrádce – skvěle se u toho žehlí :)
. .
.
čtvrtek, 23.03.2006
U stříbrného plátna
v rubrice Filmsy
Pýcha a předsudek, Zkrocená hora, Dobrou noc a hodně štěstí
Byli jsme teď párkrát v kině, tudíž je aspoň trošku o čem referovat.
Pýcha a předsudek – krásná podívaná a pohlazení po duši, přesně takové filmy bych potřebovala co nejčastěji. Veselé, romantické a přitom vkusné. A anglické. Chudá rodina (tedy na tehdejší poměry) potřebuje provdat svých pět dcer bez věna, a tedy pokud možno nějakým zámožnějším pánům. Hlavními postavami jsou chudá, ne však duchem, Lízinka Bennetová, holka od rány (i na tehdejší poměry), "slečna Předsudek" a Mr. Darcy, zámožný pán, trošku nafrněný, krapet studený, zastupující v tomto případě "Pýchu". Ale je to všechno opravdu tak, jak se zdá? Film natočil debutant Joe Wright podle románu Jane Austen a řekla bych, že se s předlohou popral skvěle. Do doby plné nám trochu nepochopitelných obyčejů a etiket přímo vtahuje, nechá diváka prosvištět kolotočem vztahů, a pak ho vyplivne s připitomělým úsměvem a chutí mít všechny rád.
A kromě toho mě uchvátil představitel pana Darcyho, Matthew MacFadyen. Tady je:
Mnozí se obávali, že nemůže překonat jiného Darcyho, Colina Firthe, který ho ztvárnil v televizní sérii z roku 1995. Mnozí i ten pocit, že ho MacFadyen nepřekonal, mají. Já snad ani ne. Přestože Firth byl skvělý pan Darcy, suchý a kamenný, přece jen mi připadá, že Firth je takový vlastně skoro v každém svém filmu. Těžko posuzovat MacFadyena, když jsem ho nikde jinde neviděla, ale pro mě měl ve výrazu o malilinko něčeho navíc. Snad určité něhy v očích. A ten jeho hlas. A ještě ke všemu mi něčím připomínal jiného oblíbence, Alana Rickmana :) Tak konec rozplývání se, ten film je skoro povinností v nevlídném zimním čase.
Zkrocená hora režiséra Anga Lee se mi docela líbila. Docela. Je to příjemný film, na který se dobře kouká, ale pak už ve mně nijak nezůstal. Ne, že bych zapomněla, o čem byl – je to tak jednoduchý a jasně nalinkovaný příběh, že to snad ani nejde – ale prostě už jsem o něm nepotřebovala přemýšlet. A myslím, že bych ho podruhé ani nemusela vidět. Takže "teplí kovbojové" sice ano, ale nevyzdvihovala bych je tak do nebes, jak to mnozí činí.
Zato snímek Dobrou noc a hodně štěstí mě dostal a nedokážu pochopit, že si z Oscarů neodnesl ani jednu sošku. I když, možná to pochopit dokážu, protože Oscary většinou nevyhrávají mí favorité. Každopádně, to co předvedl George Clooney, je pro mě ukázka úžasné režie. To se to točí, když má v Brokeback Mountain člověk k dispozici takovou přírodu, urostlé chlapíky, koně, medvědy a digitální ovečky. Good Night, and Good Luck, se téměř celý odehrává v rušném prostředí kanceláří a televizních studií, kde je to pomalu hlava na hlavě, spoustu kouře z cigaret, nábytku, techniky. Přesto se člověk za chvíli orientuje ve zpočátku pro něj možná trošku nepřehledných dialozích, které ovšem zpracováním působí velice reálně, až dokumentárně. Přiznávám, že o tomto období americké historie mám velice malou povědomost. Tak trochu jsem věděla, kdo byl McCarthy a co zhruba dělal, ale spíš se mé znalosti o tom rovnaly nule. Clooneyho film mě navnadil se trošku víc zajímat a zjišťovat, jak to bylo a se tenkrát vlastně dělo. Představitel hlavní role televizního komentátora Eda Murrowa David Strathairn byl přímo strhující, když vystoupil ve svém pořadu, člověk se neodtrhl od jeho téměř kamenné pozice s nezbytnou Kentkou v ruce a uctivě naslouchal jeho libě znějícímu hlasu. A stačil i sledovat, o co se jedná. Ostatní herci, více či méně známí, pak kulisu spíše doplňovali a prostě sloužili celku. Stoprocentně stojí za to film vidět, i když nemusí být zrovna na maxi plátně v multikině. Protože zlaté časy televize bez estrád a zábavních pořadů s nezaujatými reportéry působí skoro jako sci-fi. Taky jim to tam dlouho nevydrželo. Ti inzerenti!
. .
.
úterý, 3.01.2006
Co nového jsem viděla
v rubrice Filmsy
a co na to říkala?
V kině jsem kromě Pottera byla v nedávné době ještě na Zlomených květinách od Jarmusche a Mrtvé nevěstě od Tima Burtona. Mrtvá nevěsta je skvělá, pohodová, svižná (má pěkných 78 minut), vtipná, ale i dojemná – opravdu jsem na konci skoro uronila slzu. Říkali jsme si, že divoch Burton by určitě rád točil čistě romantické komedie, ale založení mu nedá a musí to balit do temnějších a střelenějších hábitů. Mrtvá nevěsta je kouzelně pohádková, loutky dokonalý a asi se připojím k většině, když napíšu, že mrtvá Emily je mnohem větší šťabajzna a sympaťačka než živá Victorova nevěsta. Asi se mi o trochu víc líbilo Nightmare Before Christmas, čehož je Burton duchovním otcem, ale Mrtvá nevěsta je každopádně jeden z nejlepších filmů minulého roku.
Jarmuschovy Zlomené květiny jsou dobré, ale na některé jeho předchozí věci prostě nemají. Hodně jsem se na ně těšila, protože spojení Jim Jarmusch, Bill Murray a romantická komedie mi připadalo báječně neskutečné. Ale po zhlédnutí bych řekla, že romantická komedie opravdu nejsou slova, která by definovala film Zlomené květiny. To je ovšem věc názoru. Příběh, který je výtečně jednoduchý a přímý, vypráví režisér tak krásně pomalu a nepřekotně, že to v současné zbrklé době člověka úplně pohladí. A ty jeho zatmívačky... Bill Murray je skvělý, ale zase s podobným výrazem jako v Lost In Translation nebo v Life Aquatic, což mi sice vůbec nevadilo, ale příště by to chtělo možná něco malilinko jiného. Třeba nějakou variaci na prudného Phila z Groundhog Day.
Pak už žádné kino, jen domácí podívánky a většinou na již zhlédnuté (vánoční dárky apod.). Jedinou novinkou pro mě byl Wimbledon, který slova romantická komedie opravdu definují. Ale byla to pohodička, jakých je o Vánocích potřeba. Ten film si na nic nehraje a v rámci žánru bych ho určitě zařadila k těm lepším. Na Štědrý den jsem rozkoukala ještě jinou romantickou komedii, a to Krásnou pokojskou a ani jsem to nedokoukala. Připadalo mi to nějaký rozbředlý, přebarevný a vůbec. Anglický romantiky jsou oproti těm americkým nějak čistší a mnohem míň pocukrovaný a fungují přitom lépe.
Filmu zdar (a v tomto příspěvku romantickým komediím zvlášť) a doufám, že nám v kině dají něco pěkného, protože mám hroznou chuť jít do biográáfu.
. .
.
středa, 23.11.2005
...and the Goblet of Fire
v rubrice Filmsy
Tak už máme za sebou další pro potteromaniaky důležitou věc – projekci Hp a Ohnivý pohár. Wuxia na tuto předpremiéru vklouzl coby protekční neodbytný novinář a já mám kamarádku, jejíž bratr pracuje u Warnerů, a tak nás tam procpal.
A film? Ano, moc dobrý, líbil se mi. Ne bezvýhradně, jakožto milovnice knížek tam mouchy a nedostatky samozřejmě nacházím. Ale ono zflimovat 600 stránkovou knihu, aby v ní zůstalo vše podstatné a při tom film netrval pět hodin, není příliš jednoduché. Nebudu tady ty mouchy chytat do krabičky, počítat je a pojmenovávat, ale prostě mi tam některé věci chyběly a některé zas byly oproti knize zbytečně navíc. Nechť každý posoudí sám. Ale jinak mám pro Mikea Newella, kterému jakožto dalšímu režisérovi Harryho Pottera moc lidí nevěřilo, spoustu chvály. Podle mě se s tím popral výborně, a když srovnám Ohnivý pohár s prvními dvěma díly od Chrise Columbuse, ty mu (a zvlášť Kámen mudrců, na který mám pifku) nesahají ani po pás (v prvním případě po kolena). Netroufám si porovnávat s Vězněm z Azkabanu, kterého mám hodně ráda, zvlášť pro jeho skvělou atmosféru, ale připadá mi, že Gof je zase o trošku realističtější, míň kulisový. Nevím, jestli bych ho stavěla nad Vězně, snad jen v něčem, řekla bych, že jsou srovnatelné a každý svým způsobem specifický.
Pohár je zase o kousek temnější, stejně jako každý další díl Pottera, v určitých momentech se mi docela svíralo hrdlo, nebylo to o strachu (koneckonců z knihy vím, kam se příběh ubírá), ale o velmi tísnivé atmosféře, kterou Newell na plátno zvládl převést skvěle. Dobře je, že film nespostrádá ani humor, situace kolem plesu a prvních jiskření mezi studenty Bradavic jsou opravdu zábavné a snímek odlehčují. Některé momenty se mi líbily možná i víc než v knížce – třeba panika v táboře na famfrpálovém mistrovství, při níž až běhá mráz po zádech, nebo souboj Harryho s drakem. Celkově film hodně šlape a zbytečně se nezadrhává, je okleštěný, začátek je hodně rychlý, ale to snímku určitě neubírá. I když třeba Winky a Dobby mi chyběly :-) Mlaďoši se v hraní docela vylapšují, už mají prostředí osahané, i když Radcliffe by se fakt neměl smát. Škoda, že zrovna představitel Harryho je z nich tak nějak nejkrkolomnější. Emma Watson v normálu, ale stále víc a víc se mi líbí Rupert Grint jako Ron. Dospělí herci jsou skvělí, výbornej Pošuk Moody, tedy Brendan Gleeson, i když sem tam mi připadalo, že lehce přehrává, ale k jeho roli to prostě nějak sedělo. Asi bych se rozepisovala ještě déle, ale neubudu to dělat, takže jen, Ohnivý pohár určitě stojí za to vidět. Už kvůli Ralphu Fiennesovi v roli Voldemorta, scéně znovuzrození na hřbitově, třetímu (doslova tísnivému) úkolu v bludišti, plesu tří škol a tak dále.
A co teď my? Čekáme na 7. díl knihy, kdo ví kdy, kdo ví, jestli už Rowlingová začala psát, a na Fénixův řád ve filmu, taky kdo ví kdy, jestli už se pracuje na scénáři atp. Tak tedy čekáme.
. .
.
pátek, 2.09.2005
Vidi...
v rubrice Filmsy
V kině jsme naposledy byli na Batmanovi, Charlie je stále před námi, ale pár filmů prosvištělo naším dvd přehrávačem. Tady jsou.
Jednak to byl film podle komiksu Z pekla odehrávající se v Londýně za dob Jacka Rozparovače, který právě začal úřadovat. Čekala jsem nevímproč blbost, ale nakonec byla opravdu příjemně překvapená. Není to sice nic, z čeho by se člověk posadil, ani nikterak originální, ale vyrovnává to výborně temná a ostrá atmosféra. A film má navíc nečekaně nehollywoodský a ponurý konec. Depp je tu jako vždy skvělý, ani ostatní za ním nezaostávají – Ian "Bilbo" Holm, Robbie "Hagrid" Coltrane a krásná Heather Graham. Scény mordů jsou úžasně mrazivě zpracovány a myslím, že bratři Hughesovi se s přepisem slušně vypořádali.
Oproti tomu Vesnice od "pointáře" M. Nighta Shyamalana mě příliš nebavila, vlastně jsem to i čekala. Mám pocit, že Shyamalanovy filmy stačí vidět jednou, pak už není proč. Stejně tak Vesnici už nepotřebuju vidět. Zase se tam hraje na bomba pointu, kterou jsem rozluštila už při traileru, který jsem kdysi viděla v kině před nějakým filmem. Možná by si už mohl tyhle zásadní zvraty za každou cenu odpustit, i bez nich se dá udělat dobrý film. Otázkou je, zda by Shyamalan "obyčejný" film zvládl. Vesnice mi přišla taková neživotná a studená, herci jen loutky, možná až na hlavní hrdinku, kterou hrála Bryce Dallas Howard. Nevím proč, ale tenhle film mě rozhodně za srdce nechytil.
Mechanik je hodně zvláštní film, plný deprese a tíhy, která zatlačí do křesla. Scénář není nikterak originální a člověku je tak nějak jasné, kam příběh spěje, ale atmosféru má zajímavou a hlavní důvod, proč stojí za zhlédnutí, je Christian Bale. Pro tuto roli zhubl, či se spíše nechal vycucnout, takže by si klidně vzápětí mohl zahrát v dokumentu o koncentračních táborech. Něco tak hubeného, až si to není podobné, až to téměř není člověkem, se jen tak nevidí. A i při tom dokázal hrát šíleného ztroskotance Reznicka, i když kdo ví, k jakým výkonům by nás dohnala role, jež vyžaduje ztráty fyzické i psychické, ztrátu tuku, svalů, energie.
Na závěr Dogma Kevina Smithe alias Mlčenlivého Boba. Trošku jsem se téhle pošahané komedie bála, zprvu jsem to ani nechtěla vidět kvůli Benu Affleckovi a Mattu Damonovi, které moc nemusím (a fleka zvláště), ale nakonec jsem se u ní docela pobavila. Příběh dvou padlých andělů, potomka Božího syna, Azraela, múzy, hlasu Božího a všech ostatních postav, které bychom asi strčili do úplně jiného filmu, byl semtam i vtipný a kupodivu smysluplný, i když na hlavu postavený – Ježíš byl černoch a Boha hrála Alanis Morissette.
Tady je pro ukázku foto, které napoví.
. .
.
úterý, 23.08.2005
Karlíku, Karlíku... Oh, Charlie!
v rubrice Filmsy
Mám ráda Roalda Dahla, mám ráda Tima Burtona, mám ráda Johnnyho Deppa. Nemám ráda Warner Bros.
Tedy alespoň českou sekci. Už od chvíle, kdy jsem se dozvěděla, že se Tim Burton, můj oblíbený režisér báječně obrázkových a pohádkou (ovšem pro dospělé) načichlých filmů, chystá natočit Charlie and the Chocolate Factory podle knížky Roalda Dahla, jsem byla nadšená a těšila se. Minulý týden jsem se mohla dočkat, protože se v ČR odehrála premiéra. Radost mi ovšem zkalila distribuční firma, která se rozhodla, že Charlie je podle knihy pro děti, proto je film pro děti, a proto bude dabovaný, aby žádné dítě nepřišlo zkrátka. Většinou i u dětských filmů pro dospělé (Shrek, Úžasňákovi, Harry Potter) bývá zvykem sice film dabovat, ale do kin vpustit alespoň jednu kopii titulkovanou. Ne tak u Karlíka. V tomto případě nebude ani jedna titulkovaná, což je skandál :). Jediné, co mě může utěšit, je níže přiložený dopis, který obdrželi někteří filmoví publicisté. Možná využiju "velkorysé" nabídky Warner Bros., ale možná se na ně taky pěkně vykašlu a počkám si na dvd. Ovšem, aby i to dvd nebylo pouze dabované bez titulků, což víme z doby nedávné, kdy jsme si půjčili Galaxy Quest, že je taky možné.
"Dobrý den,
společnost Warner Bros. ČR si dovoluje oznámit,že vzhledem k zvýšenému zájmu v prvním týdnu premiéry u filmu Tima Burtona – Karlík a továrna na čokoládu uvádíme do distribuce ještě jednu verzi tohoto filmu a to v originálním znění (bez titulků). Film lze shlédnout ve vybraných kinech. Momentálně v Palace Cinemas Slovanský dům."
Co by jim to udělalo, alespoň jedna verze titulkovaná? Nic. A mně zase nezbývá nic než potvrdit svá slova hore o tom, že mám ráda Roalda Dahla, který je mistr point a má úžasný povídky a má úžasně úžasného Strýčka Oswalda, který mě zaručeně vyvádí ze špatné nálady. Asi si ho přečtu a zapomenu na Warnery.
. .
.
pátek, 15.07.2005
Batman Begins
v rubrice Filmsy
Včera jsme byli na výborném Batmanovi a to, v co jsem věřila, se stalo skutečností. Fakt!
Peripetie okolo filmů o netopýřím muži zná skoro každý, tak jen ve zkratce: první dva natočil na přelomu devadesátých let Tim Burton, takto skvělý režisér s velkým smyslem pro pohádky (pro dospělé). Nutno říct, že měli báječnou atmosféru a já bych posunula o bodík výš Batman Returns před prvním Batmanem. Pak se ovšem díla chopil Joel Schumacher a dle všeho tomu dal dost "na zadek". Podle několika krátkých výseků, které jsem viděla z Batman Forever, mi je jasné, že z toho udělal slizkou nablýskanou a přebarevnou podívanou (no podívanou...). Batman a Robin jsem raději vynechala úplně.
Ale teď k režii pustili Christophera Nolana, který je mistrem atmosféry, což je vidět už na předchozích filmech – Mementu a Insomnii. Navíc do role Bruce Wayna-Batmana byl obsazen Christian Bale, což podle nás byl opravdu výborný tah, a jak se ukázalo, Bale nezklamal. Jakožto Batman i Wayne poráží všechny předchozí netopýrečky na hlavu. A jelikož má Batman Begins hvězdné obsazení, musím vyjmenovat Garyho Oldmana (klaďase!), Michaela Caina, Morgana Freemana a Liama Neesona – všichni výborní. Netřeba se extra zmiňovat o nastávající scientoložce a paní Cruise-Holmes, protože opravdu není nic moc extra. Ovšem extra slizký dr. Crane (Cillian Murphy) za tu zmínku stojí určitě.
Že je Nolan přes atmosféru, je v Batmanovi dokonale vidět, nahrazuje jí klasickou akci, takže např. i souboje jsou hodně rychlé a neostré, což nakonec vůbec nevadí. Takový Spider-man má akce až hanba, ale kam se hrabe na Batmana. Opravdu nikam :) Jediné, co bych filmu vytkla, vychází z toho, že Nolan prostě přes tu akci prostě není, a tak mohl kliďánko scénu s Batmobilem krapet zkrátit, vůbec by to neuškodilo.
Ale prostě a jednoduše, Batman Begins je moc dobrý film, který je temný, ale i zábavný, akční bez zásadní akce. Doufám, že ve stejné sestavě natočí i další. Jestli totiž Jokera bude hrát Sean Penn...
. .
.
pondělí, 11.07.2005
WOW
v rubrice Filmsy
War of the Worlds – Only in Theatres, Válka světů – právě ve vašich kinech
Zatímco světovými kiny běží nejnovější trhák Stevena Spielberga Válka světů o nerovném boji obyvatel Země a mimozemšťanů kdovíodkud, vtírá se po teroristických útocích v Londýně minulý týden otázka, zda k válce světů vůbec potřebujeme Marťany. Nejsem tu však od toho rozebírat politickou a válečnou situaci ve světě (a ani se na to necítím), tak možná jenom trochu k tomuhle filmu, který jsme si neodpustili vidět.
Wuxia má pana Špilberka velice rád a já vlastně sem tam taky – umí natočit skvělé filmy, tak skvělé, že mu člověk odpustí i ty jeho příšerně cajdavé hepáče. Mám od něj hodně ráda Říši slunce, příjemně mě překvapil Minority Report a u Catch Me If You Can jsem se opravdu pobavila, líbil se mi i Schindlerův seznam.
A kritiky velebená Válka světů? Nevím, co k tomu říct, některé momenty byly úžasné. Fakt, že celý příběh je nahlížen skrze obyčejného jeřábníka, který má velice neuspořádaný život, je taky perfektní. Bavilo mě na tom, že všechno, co se na Zemi děje po příletu krvežíznivých a asi taky velice inteligentních bestií z vesmíru, vidíme jen z pohledu hlavního hrdiny (škoda, že ho hrál Tomíí Cruise, kterého opravdu moc nemusím), takže prožíváme jeho osobní příběh a např. mimozemšťany vidíme pouze, potká-li je on. To kromě jiného znamená žádné prezidentské projevy, žádní hrdinové sedající do letadel se slovy: „Natrhnem jim prdel“, žádné okázale vlající americké vlajky. Potud Spielberga chválím. A první část filmu, kdy se poprvé ze země zvedne tripod, Cruise nabere děti do auta a utíká s nimi, byla taky výborná. Pak jsem bohužel nedokázala vypnout mozek a jen sledovat, takže ty strašlivé nelogičnosti v ději mě hodně rušily. A ten konec… ano zase spielbergovský, zase hepáček a do toho navíc dost rychle a nelogicky vysvětlený, což ovšem už provedl sám autor předlohy H. G. Wells. Prostě nijak nadšená jsem nebyla (podobné pocity jsem měla u A. I., ale to bych posunula ještě o několik hodnotících bodů níž), takže tenhle film nebude stát vedle pro mě nejzajímavějších Spielbergových počinů. Semtam zavzpomínám na jednoduchý, avšak účinný děj, který použil v Duelu. Dokázal by to ještě?
Ještě bych vypíchla jeden dialog otce Cruise se svým šestnáctiletým synem, když v autě prchali před nebezpečím. Syn: „To jsou teroristi?“ Otec: „Ne, tihle jsou odjinud“. Syn: „Odkud, z Evropy?“
Možná z Evropy, možná z Asie, možná taky z Afriky. Opravdu nepotřebujeme zásahy zvenčí, stačí, co máme na týhle naší planetě. Končím lehce pateticky, ale opravdu mi od toho, co se děje kousek od nás za humny, nejde odhlédnout. Doufám, že War of the Worlds dopadne tak pěkně jako ve Spielbergově světě (i když cesta k tomu byla hodně krvavá). Howgh!
. .
.
středa, 15.06.2005
Cena za jednoduchost
v rubrice Filmsy
Přítel mě požádal, jestli bych mu nemohla sesumírovat dvě věty o tom, proč je film Cena za něžnost tak dojemnej a proč u něj pláču. Nikdy by mě nenapadlo, jak těžký to je úkol.
Cenu za něžnost natočil James L. Brooks a v kostce je to příběh matky a její dcery, které zažívají klasické životní peripetie a snaží se k sobě najít cestu, což se jim podaří v podstatě až ve chvíli, kdy už je pozdě. Proč u tohohle filmu brečim, kdykoli ho vidím, nedokážu říct, ale funguje na mě spolehlivě. Dokonce jsme jednou seděli v hospodě a film zrovna běžel v televizi, která měla vypnutý zvuk. Seděla jsem proti ní, zírala na němý film a bulela. Je to strašně silný příběh, který ale není celý smutný. Naopak je vtipný a svižný. A je tolik obyčejný, až to s člověkem zatřepe, až se mu zaryje pod kůži a zvedne na ní tisíce husinek. A kupodivu ani nepůsobí příliš americky. Navíc v něm excelují všichni herci – Shirley MacLaine jako matka, Debra Winger jako dcera, Jeff Daniels jako její vypečný manžel a výtečný Jack Nicolson, který hraje souseda-astronauta a který začne s maminou tak nějak kamarádit.
Tenhle film opravdu stojí za zhlédnutí a ženský a chlapy slabších povah asi nejspíš taky dojme. Ale proč? Dokáže to někdo shrnout? Já ne.
Přítel nakonec anotaci napsal sám, aniž film kdy viděl. Nezvládla jsem jednoduše popsat, proč je Cena za něžnost taková, jaká je, a proč se mnou dělá to, co dělá. Akorát jsem dostala strašnou chuť ji zase vidět. Ale bojím se, že ji zase prořvu :)
. .
.
|
. . .
|
